ZAMYŠLENÍ NA 3. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: ODVÁŽNÁ PROSBA

Pamatuješ si, jaký responsoriální verš jsme dnes zpívali při mši? „Ukaž mi, Pane, své cesty“ (Žl  25, 4a).

Myslel jsi to vážně, když jsi to zpíval? Nebo to byl jen zpěv pro zpěv, bez účasti srdce a mysli?

Víš dobře, že když žena peče, voní po koláčích či chlebu. Pokud muž dělá se železem nebo dřevem, také má svou vůni. No a člověk, který kráčí po Božích cestách, voní po Kristu. Ale bude mít žena vůni koláčů, pokud nevezme mouku, nezadělá, nepeče? Bude muž vonět po dřevě, když nevezme do ruky sekeru či pilu a nebude dřevo opracovávat vlastníma rukama? A bude křesťan vonět po Kristu, pokud nehledá Boží cesty a nekráčí po nich?

Podívej se na Jonáše v dnešním prvním čtení (celá Kniha Jonáš stojí za přečtení na jeden nádech, objevíš Boha plného smyslu pro humor, ale i milosrdného, ​​trpělivého a náročného). Nechtěl mít vůni Boha, utíkal, ale nakonec byl z toho jen smrad ze zvratků velké ryby, která ho vyvrhla na břeh. Teprve když poslechl a konal svou roli v Ninive, nabyl Boží vůni – až tak, že obyvatelé Ninive konali pokání…

Podívej se na Pavla, jak povzbuzuje své současníky (ale i nás), co znamená jít po Božích cestách: žít v tomto světě naplno, ale bez toho, abychom se k němu připoutali. Žít v týchž podmínkách a za stejných okolností jako ostatní, ale žít jinak – jít po Božích cestách.

Všimni si Ježíše, jak přitahuje na Boží cesty své současníky: „Přiblížilo se Boží království…“ Nám to možná nic neříká (nebo téměř nic), ale Izraelité staletí očekávali obnovení Davidova království, jim tato slova před očima vytvářela obrazy slávy a vítězství. A když Ježíš začal o království mluvit, mnozí šli za ním, i když byli mezi nimi tací, kteří čekali jen pozemské království…

Jakou představu tedy v tobě vzbuzuje prosba dnešního žalmu? Chceš skutečně vykročit na Boží cestu jako Jonáš či Šimon a Ondřej, Jakub a Jan? Jako mnozí jiní? Chceš mít Kristovu vůni, kterou nabudeš tím, že budeš chodit s Kristem?

Doufám, že tvé odpovědi jsou ano. Že chceš. To však znamená jedno – radikálně opustit všechny cesty, které nejsou Boží. Například vysedávání před televizí. Čtení bulvárního tisku… Život ve vztahu, který není požehnaný církví. Pornografie. Čarování a věštění. Alkoholismus. Hněvy a sváry (například pro dědictví) … Nezájem o Boží věci – nepřečtené Písmo, neosobní modlitba, upřednostňování světských věcí před věcmi ducha…

Pros dnes Boha, aby ti ukázal, v čem nejdeš po jeho cestách. A pros ho i o milost radikálně – tedy hned teď – takovou cestu opustit a jít na tu jeho. Sám Pán tě „povede k správnému jednání a poučí o svých cestách“ (srov. Ž 25, 9). Věčnost za to stojí.