ZAMYŠLENÍ NA 5. NEDĚLI POSTNÍ: O HROBECH

„Nikdo nemůže říci: ‘Ježíš je Pán’, leč v Duchu Svatém“ (1 Kor 12, 3b).

„Ježíš je Pán!“

Dnešní čtení jsou o hrobech. O skutečných v zemi (tak jak byl Lazarův hrob), ale i o duchovních, o jakých mluví prorok Ezechiel: „Já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z vašich hrobů“ (Ez 37,12), jak o tom vzdáleně mluví žalmista: „z hlubin volám…“ (Ž 130,1), jak o tom mluví apoštol Pavel, který vzpomíná oba hroby: duchovní – „kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho“, i tělesný – „ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, oživí i vaše smrtelná těla“ (Řím 8,8.11).

Tělesný hrob je něco velmi reálné, viditelné. Duchovní je často záležitostí jen jednoho člověka (ačkoli prorok Ezechiel mluví o hrobu celého národa). Kdekoliv se pohne, narazí na stěnu, na omezení, na slabost, na selhání… A to ve tmě, kde není vidět východisko. Zažil jsem to jako mladý člověk. Přitom jsem nevěděl, že jsem v hrobě, myslel jsem si, že jsem jen slabý a nějaké věci v životě, zejména vztahy, nezvládám. Ale asi před 40 lety jsem si četl přesně ten text, který je dnes v prvním čtení, a můj život se mi najednou ukázal v plné pravdě. Byl jsem v hrobě. Byl jsem v něm pak ještě 25 let. Celý ten čas jsem úpěnlivě žádal, prosil, škemral o vysvobození, často slovy dnešního 130. žalmu: „Neboť u Pána je milosrdenství a hojné vykoupení.“ Toto čtení spolu se žalmem byly pro mě světlem naděje: „Musí se to jednou stát.“ A stalo se. V roce 2007, těsně před mými padesátými narozeninami, v jedenáct v noci v Bratislavě na jednom přechodu pro chodce přes železniční vlečku. Plakal jsem tam, myslíc si, že jsem opuštěný a pro nikoho nemám cenu. Vtom mi hlas uvnitř řekl: „A co když toto je vysvobození?“ A bylo. Hrob v tu noc zmizel, během dalších týdnů jsem dostal nového ducha, ožil jsem (začalo ke mně mluvit Písmo), za dva roky jsem dostal domov („vlastní půdu“) a nyní už jen čekám, že poznám Pána. To vše Bůh skrze proroka slibuje!

Máme nyní k dispozici skvělý čas. Nemůžeme být na eucharistické hostině, ale můžeme si každý den sednout s Ježíšem a podívat se například na to, zda nejsme uvězněni v nějakém hrobě. A pokud zjistíme, že jsme, dnešní čtení nám dávají velkou naději na vysvobození. Začni v takovém případě volat a Pan uslyší tvůj hlas. Bude konat vše, co je potřeba pro tvou záchranu. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna…“ (Jan 3,16). Možná vnímáš, že nemáš Kristova Ducha. Možná žiješ tělesně, ne duchovně… Bůh má pro tebe cestu, vysvobození, vzkříšení!

Pokud zažiješ vysvobození z hrobu, tvé slavení Velikonoc bude úplně jiné než dosud. Bez ohledu na to, zda se budeš nebo nebudeš moci zúčastnit obřadů Velikonočního třídenní. Neboť jen radost z osobního zmrtvýchvstání ti zajistí skutečné slavení Velikonoc.

Víš, že už jsi vstal z mrtvých? Ve křtu! Tak oslavuj Pána…

A ještě verš Písma pro naše dny:

„Ti, co touží po tvé pomoci, ať stále říkají: Požehnán buď Hospodin!“ (Ž 40,17).