Farníci se dělí o své dojmy

Jak jsme prožívali Velikonoce

Velikonoce pro mě byly víc ve společnosti Boha, než jiné, právě pro tu samotu.

Jistě, scházeli jsme se u oběda, proč vařit ve dvou domácnostech, ale jinak tu byl klid na modlitbu, na vzpomínání. Mše jsme sledovali přes internet – to ne osamoceně, ale jako u oběda jsme se scházeli i ke sledování mše, ve všech dnech, od Zeleného čtvrtku až po velikonoční pondělí. Bílá sobota u hořící svíce, Velký pátek při celkovém zklidnění.

Velikonoce v běžném roce, bez hrozby pandemie, jsou ve znamení příprav na návštěvy, barvení vajec, pečení beránků, pletení pomlázek, věčné otvírání vrat pro koledníky a ta účast na mších je tak trochu okrajová, vytrhnout se z kolotoče, na mši, a zase do kolotoče. Letos to bylo celkové zklidnění, a proto se mi to líbilo.

Rozhodně nejsem vzorem zbožnosti, mám v tomto ohledu velké nedostatky, ale na slavení v kostele se těším pro živé Boží slovo, pro živou Eucharistii. Nic nebude po skončení pandemie jako dřív, asi bude dlouho trvat, než se vrátíme aspoň trochu k normálu, který bude pro mě znamenat pocit volnosti, svobody rozhodování. Už vím, jak s cítí vězeň, který má veškeré zabezpečení, ale chybí mu právě tato svoboda.

Helena Goliášová

Já mám pohled na období s opatřeními proti COVID-19 rozpolcený.
Zákaz účasti na bohoslužbách vnímám ve dvou rovinách, a to tak, že je to
– špatně: hostina sledovaná v televizi je jako pohled přes okno, když máte hlad a stejně vám nikdo nic nedá. Docela mě to rozhodilo, zvlášť vigílie, které mi přišly tak odosobněné. Přiznám se, že televizní přenosy mší nesleduji, i když tím pádem se na ně u nás nedívá nikdo. Prostě mě to vnitřně nesedí a brečet kvůli něčemu, co mi je odepřené, mi není vlastní.
– dobře: zkoušíte doma všechno možné, aby ten hlad nebyl tak velký: nám se např. podařilo se každý večer modlit, dokonce spolu probíráme evangelia a snažíme se je převádět do současné řeči, srozumitelné puberťákům, k čemuž bychom se jinak nedokopali.
Takže u nás tak půl na půl. Stejně se těším, až bude možné se zase sejít v kostele při mši.
Jana Miklendová

Obřady Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a Bílé soboty jsme prožívali doma s modlitbou a přenosem z Tv Noe a v duchu jsme viděli tyto obřady v našem kostele. Ale to, že P. Josef se vypravil s Ježíšovou svatou hostií kolem Vracova s prosbou za ochranu, vydalo za všechno. Neumím to moc vyjádřit, byl to velice silný pocit Boží blízkosti, jakoby se v tomto spojila podstata všech tří-čtyř velikonoční dnů. Dostali jsme pro nás ten správný velikonoční náboj darem, oba jsme to zažili podobně.

Jarka a Ota Němcovi

Děkuji za tyto příspěvky. Přivítám, když se najdou další farníci, kteří se podělí o jakékoliv zkušenosti a dojmy z posledního období.

P. Josef Zelinka