Promluva ze Slavnosti seslání Ducha svatého

Etapy zrání na cestě k přijetí Ducha svatého

Při dnešní slavnosti si připomínáme mimořádný Boží zásah rozhodující pro vznik církve. Tímto Sesláním Ducha svatého také vrcholí velikonoční události. Ježíšova Boží moc se nejdřív projevila jeho vítězstvím nad smrtí, což jsme oslavili před padesáti dny a po této době Ježíš splnil, co slíbil, když se loučil se svými učedníky. Seslal jim a tím celé církvi Ducha svatého, aby v jeho síle a moci mohli naplňovat své poslání.

Na velký význam této události ukazuje i to, že při bohoslužbách tohoto svátku lze využíti i vigilii, tedy noční liturgii ve slavnostním duchu. Tím se událost Seslání Ducha svatého řadí mezi tři hlavní církevní slavnosti, které věřící mohou prožívat už během nočního bdění. O vánocích je to půlnoční mše svatá, o velikonocích je to slavnostní vigilie Ježíšova zmrtvýchvstání a třetí je svatodušní slavnost.

Zajímavé ovšem je sledovat, jaká je účast lidí přítomných na těchto nočních bohoslužbách. Díky tomu jsem začal uvažovat, čím to je, že většina lidí mnohem víc prožívá a slaví vánoce než velikonoce, i když ty jsou přece pro křesťanskou víru nejdůležitější. No a že se v církvi slaví nějaké Seslání Ducha svatého, o tom už mnozí nemají ani ponětí. O vánocích přijde na bohoslužby řada lidí, kteří jinak o kostel moc nezavadí. Na velikonoční vigilii ještě přijde větší část z těch, kteří jsou na bohoslužbách pravidelně přítomní. Ale svatodušní vigilie, ta se ve většině farností neslaví vůbec. A tam, kde se slaví, se jí zúčastní dalo by se říct jen určitý výběr věřících.

Myslím si, že i tento rozdílný vztah lidí k oněm třem různým nočním bohoslužbám vystihuje různou úroveň křesťanského života. To, co je člověk jako křesťan schopen přijímat a vnímat, se dá rozlišit i podle toho, jaký vztah má jednak k vánocům, pak k velikonocům a nakonec k svatodušním svátkům.

Zdá se, že událost Ježíšova narození je pro lidi nejpřitažlivější a nejsrozumitelnější. Pro některé jsou vánoce jedinými svátky, kdy přistoupí ke svátostem nebo kdy jim vůbec stojí za to vypravit se do kostela. Jakoby to narození Spasitele bylo stravitelnější a přístupnější než ten vrchol Ježíšova díla spásy.

Je pochopitelné, že ten kdo ještě plně s vírou nepřijal, co pro nás znamená Ježíšovo narození, jeho příchod na svět, přirozeně nemá předpoklady na to, aby věnoval svoji pozornost tomu, co se stalo na kříži a poté při vzkříšení. Tam myšlenky takového člověka ještě nemohou dosáhnout. Ono také oslavovat Ježíšovo mučení a smrt z toho čistě lidského pohledu není nic atraktivního. Proto také velikonocům v kostele věnuje pozornost už méně lidí než vánocům. Nejdříve musíme plně přijmout význam Ježíšova narození a objevit jeho vliv na náš život. Teprve až člověk začne brát vážně Ježíšovu blízkost, jeho zrození ve vlastním nitru, může se od vánoc vydat k velikonocům. Člověk se nemůže spojit s Ježíšem ukřižovaným a vzkříšeným, pokud se ještě důvěrně nesetkal s Ježíšem narozeným, který přišel kvůli nás a chce nás provázet během života zde na zemi.

No a podobně kdo se teprve na té své duchovní cestě nachází na úseku od vánoc k velikonocům, u toho jeho zájem ještě nemůže dosahovat k té události naplnění Duchem svatým. Komu ještě nezazářil v duši vzkříšený Ježíš, kdo ještě nepoznal radost z vykoupení, ten také nemůže tušit, jakou roli by v jeho životě měl hrát Duch svatý. Takový člověk pak přirozeně nemá ještě potřebu ten dnešní svátek nějakým výraznějším způsobem oslavovat.

Na tomto srovnání je vidět, že společenství věřících tvoří lidé, kteří se nacházejí na různých úsecích cesty, vedoucí k Bohu. No a těch, kteří už došli ve své víře tak daleko, že jsou otevření pro přijetí darů Ducha svatého, je samozřejmě méně než všech věřících dohromady, z nichž mnozí se nacházejí spíš ještě na začátku nebo někde uprostřed této cesty. To se také odráží i na účasti věřících na svatodušních svátcích. Třeba svatodušní novénu, modlitby za naplnění Duchem svatým nebo vigilii využívá jen malé procento věřících. Tam jsou už jen ti, kterým stojí za to účastnit se intenzivně modliteb, jako to dělali apoštolové spolu s Pannou Marií, než byli Duchem svatým naplněni.

Komu ovšem stojí za to vytrvale prosit o dary Ducha svatého a chválit Pána za všechny udělené milosti, ten neodejde s prázdnou. Pro toho pak je dnešní slavnost příležitostí k tomu, aby moc Ducha svatého pronikala do všech oblastí našeho života. Jen člověk vyzbrojený mocí z výsosti totiž může dobře naplňovat poslání, které má jako křesťan. Je tedy pochopitelné, že dnes mají co oslavovat jen ti věřící, kteří už dosáhli vlastní zkušenost s tím, jaké to je, když v našich životech působí síla a moc Ducha svatého.

otec Josef