Promluva z 2. neděle adventní

O přípravě na biřmování

Iz 11,1-10

Dnes začnu trochu neobvykle. Za dobu, co jsem ve Vracově, jsme již třikrát vyháněli holuby z půdy kostela a řešili, jak zabránit, aby se na půdu dostali. Při takové příležitosti si většinou vždycky někdo vzpomene na jistý vtip o biřmování. Jeden zkušený kněz radí, jak se zbavit holubů na kostele. Na to je nejlepší pozvat biskupa. Ať jim dá biřmování a už je v kostele neuvidíte. Takový vtip bohužel ukazuje, že biřmování někdy opravdu nesplní svůj účel. Stává se to tehdy, když je někdo různými okolnostmi přiveden k biřmování, aniž by o ně skutečně stál a bral vážně jeho význam.

Proč o tom ale mluvím. Už jsem zde zmiňoval, že by se v příštím roce mohla rozběhnout příprava na biřmování. Myslím si ale, že v našich zdejších podmínkách už to tak nefunguje, jako ještě v některých tradičních katolických farnostech. Jsou stále farnosti, kde se to bere ještě tak nějak automaticky, že mládež z věřících rodin jde k biřmování a třeba se ani moc neřeší, nakolik je kdo opravdu věřící. Tady už tak silný vliv katolického prostředí nemáme, a ani si nemyslím, že je potřeba mít biřmovance, pro které by to byla jen formalita. Spíš je ale otázka, jestli se sejde aspoň tolik zájemců, aby mělo smysl přípravu pořádat.

Proto bych rád mluvil o tom, že biřmování se nemůže týkat jen mládeže. Běžně se setkávám s lidmi, kteří žádají v kostele sňatek nebo křest dítěte a přitom nemají ani potuchy o tom, že k plnosti křesťanského života patří hlavně svátost křesťanské dospělosti – tedy biřmování. Vědí možná něco o tom, že se v kostele chodí ke zpovědi a ke svatému přijímání, ale nezdá se jim nutné se tím zabývat. Pak je otázka, k čemu vůbec byli pokřtění, kdy už na něj nenavazuje to, co dává křtu plnější smysl. Každopádně je zřejmé, že mezi všemi věkovými kategoriemi je řada pokřtěných, kteří nejsou biřmovaní, protože si k tomu nenašli cestu a nepoznali, jaký to má smysl.

Pokud k víře ani nemají nějaký skutečný vztah, tak je to jedno. Jestli se ale člověk za věřícího považuje, pak je určitě škoda, pokud si cestu k biřmování zatím nenašel. Dnešní první čtení nám připomnělo význam darů Ducha svatého, což právě s biřmováním úzce souvisí. Tato svátost má člověku umožnit, aby díky působení Ducha Božího a pod jeho vedením naplnil svůj život tím nejlepším možným způsobem. V tom prvním čtení jsme slyšeli, jakým duchem chce Hospodin vybavit každého, kdo o to stojí. Dává nám ducha moudrosti, rozumu, rady, síly, poznání a bázně Boží.

Na věřícím pak záleží, zda ukáže, že o tuto moc Boží a dary Ducha svatého stojí. V praxi křesťanského života to znamená, zda se člověk nespokojí jen s tím, že je pokřtěný, ale že spojení s Kristem v sobě chce živit pomocí dalších svátostí a že plnost darů Ducha svatého chce přijmout skrze biřmování. Ve všech těchto oblastech člověk nemusí být odkázaný jen na to, co komu bylo dáno v přirozené míře. Duch svatý může často velmi zajímavým způsobem doplňovat právě to, co někomu po přirozené stránce schází.

No a já o tom dnes mluvím právě proto, že by v dohledné době mohlo biřmování opět být i v naší farnosti. To bude ale záležet na tom, jestli se najdou nějací zájemci, kteří mohou být ze všech věkových kategorií. Není žádná ostuda, že někdo si začne hledat cestu k Bohu důkladnějším způsobem až v pozdějším věku. Pro něj je právě ten jeho věk vhodný na biřmování. Na druhou stranu pokud mladý člověk už má jasno v tom, že chce po celý život žít jako křesťan, pak už také nemusí v tomto směru váhat.

Mnozí věřící mají pocit, že si ve víře vystačí s tím, čeho se jim dostalo v dětství, i když toho bylo jen maličko. Jenže objevovat Boha a poznávat jeho vliv na náš život, to je úkol na celý život. S tím na tomto světě nebudeme nikdy hotoví a to je na tom to krásné, že ve vztahu k Bohu je možno objevovat stále nové a nové bohatství.

Pokud křesťan v jakémkoliv věku pozná, že chce svůj život víry ve větší míře naplnit duchovním bohatstvím a není biřmován, neměl by váhat. Hlavní je, když si člověk je schopen uvědomit, že v takové svátosti přijímá nové dary, která nám Pán Bůh chce dát. A on nám je nabízí stále až do konce života, takže přijetí biřmování může být aktuální v jakémkoliv věku.

Případní zájemci by však měli vědět, co by ta příprava obnášela. Jistěže v dobách, kdy byly mezi lidmi zásady praktického křesťanského života mnohem více zažité, se pak ani s přípravou na biřmování velká věda nedělala. Dnes je už jiná doba a proto je důležité, aby příprava na biřmování obsahovala důkladnější uvedení do křesťanského a duchovního života.

Úvodní etapa by obnášela účast na plánovaném kurzu Alfa, což obnáší úplné základy víry. V další části by kromě teorie byla příprava zaměřená na účast biřmovanců na životě církve. Rozhodující totiž je ukázat zájem o to, čím farnost žije a snaha mít na tom svůj podíl. Teprve když se podaří probudit zájem o prožívání víry ve společenství s ostatními věřícími, má smysl i důkladnější probírání nauky o víře. Úspěšné osvojení všech poznatků z katechismu však už není to nejdůležitější. Rozhodující je, nakolik biřmovanec ukáže zájem o to, co nám Kristus nabízí a k čemu nás chce vést. To je hlavní podmínka k tomu, aby mělo biřmování smysl.

Dolní věková hranice je 15 let a horní je neomezená. Nemá však význam, aby se někdo hlásil k biřmování, pokud sám nehledá nic z toho, co nám umožňuje a otevírá cestu k Bohu. A bez tohoto postoje nemá plný význam ani křest, ani svaté přijímání a jakákoliv svátost. Ale ani biřmovaný křesťan by neměl zůstat stát na místě. Zdroje pro rozvíjení víry jsou nevyčerpatelné. Kdo hledá, nalézá, říká Pán Ježíš a já vám všem stejně jako sobě moc přeji, aby ta cesta objevování Boha a jeho darů v našich životech nikdy neustrnula.

otec Josef