Promluva z Velikonoční vigilie

Dejme obnově křestního vyznání pravý smysl

Při velikonoční vigílii je možné číst celkem sedm čtení ze Starého zákona. Jejich obsah se vzájemně doplňuje v tom, jak nám Bůh připravuje a ukazuje cestu ke vzkříšení. No a právě vzkříšení je vrcholem nejenom velikonočních svátků, ale celého našeho života.

My jsme dnes využili text o Abrahámovi, jehož víru Bůh zkoušel tím, zda mu bude ochoten obětovat svého syna Izáka. Ukázalo se však, že Bůh nechce po tomto praotci, aby svého syna obětoval, ale že je v tom důležitý předobraz, který se týká naší spásy. To sám nebeský Otec má být ochoten svého Syna obětovat za nás. Pro nás z toho ale vyplývá, že cesta ke vzkříšení vede přes ochotu k oběti.

Ze všech sedmi čtení nelze nikdy vynechat text o vysvobození Izraelitů z Egypta. To nám připomíná, že na cestě ke vzkříšení potřebujeme i my být osvobození od všeho, co nás nějak spoutává. Skutečné osvobození se ovšem neobejde bez pokání a obrácení. Proto je na místě otázka, jak se nám v tom směru podařilo využít dobu postní. Jestli jsme popošli aspoň kousek dál na cestě ke spáse?

Jedna důležitá součást obrácení a pokání je umění odpouštět. Tím dáváme najevo, že se k určité věci už nechci vracet. Odpuštění je rozhodnutí, že už ti nikdy nepřipomenu to, co jsem ti jednou odpustil. Jedině takové odpuštění je cestou k novému životu, k jakému nás Ježíš zve, a tím i ke vzkříšení.

Na této cestě nás Spasitel chce osvobodit nejen od jakékoliv závislosti, ale také od každé formy sobectví, pýchy, pohodlnosti, kritizování a posuzování, či pomlouvání. Dokud nedovolíme Pánu, aby takto vstupoval do našeho života, můžeme chodit do kostela i třikrát za den a přitom nevidět, jak jsou našimi projevy lidé zraňováni a myslet si o sobě, jak jsme dobří.

Jestli ale Pán Ježíš zvítězil nad smrtí, může nám pomoci překonat i každou naši slabost. Jenom k tomu potřebuje i tu naši ochotu něco pro to obětovat a odpoutat se od sebe nebo od něčeho, co nám v tom překáží. Naše ochota ale nemusí znamenat, že to taky dokážeme.  Taková ochota pak obnáší všechno, na co jsme sami slabí, co sami se sebou nedokážeme udělat, svěřit moci Boží lásky.

Ono třeba to vysvobození Izraelitů také nebylo možné bez citelného Božího zásahu. Tento národ sice v noci unikl z otroctví, ale neměl šanci dostat se nějak daleko, neboť egyptské vojsko je brzy dohnalo. V tom okamžiku však Bůh ukazuje svoji věrnost a jeho moc zachraňuje vyvolený národ přechodem přes moře. V této události záchrany Izraelitů nacházíme předobraz toho, v co umožňuje naše vykoupení a také, jak s tím souvisí náš křest.

V tu noc byl totiž ve všech rodinách obětován beránek, jehož krev na dveřích domů napomohla k vysvobození. To, že pak z otroctví museli projít vodou, naznačuje, že z každého otroctví hříchu nás vysvobozuje omytí vodou křtu. Izraelité však nejprve museli vyjít na tuto cestu i s vědomím vlastní slabosti a neschopnosti a pak teprve mohli poznat Boží zachraňující moc. Kdyby zůstali sedět doma, nikdy by tuto zkušenost záchrany neudělali. Podobně i my nezakusíme vliv Boží pomoci, dokud nemáme dost vůle vykročit a vymanit se z pout vlastních slabostí a hříchů.

Teprve s tímto postojem se v našem životě mohou projevit účinky Boží milosti, kterou jsme přijali ve křtu. Tím se nám otevírá cesta k našemu znovuzrození a k novému životu v Kristu. A čím důslednější bude naše cesta za poznáním našich hříchů a slabostí, tím intenzivnější budou také okamžiky našeho důvěrného setkávání s živým Kristem. Když mohu osobně zakusit, jak mi Ježíš pomáhá překonávat slabosti a pokušení, to jsou potom ty nejlepší zkušenosti s tím, že On skutečně vstal z mrtvých. Jedině to je cesta k tomu, aby naše křesťanství nebylo zachmuřené a ustarané, ale aby se projasnilo radostí a pokojem. Ne že by nám těch starostí a trampot ubylo, ale snášet všechnu tíhu života jen vlastními silami, nebo do toho jít po boku s Ježíšem, to je neporovnatelný rozdíl.

On nás nenechává v poutech naší slabosti, ale nabízí svého Ducha, který s naším životem učiní to, co sami nejsme schopni se sebou udělat. Jak jsme slyšeli v listě apoštola Pavla, křtem jsme byli všichni ponořeni v Krista Ježíše, to znamená, že máme účast i na jeho vzkříšení, že na tu cestu vítězství nad smrtí nás Ježíš bere s sebou.  Proto při této noční slavnosti je nejvhodnější doba k udělování křtu a také k jeho obnově.

Je dobré si přiznat, že po té Bohem nabízené cestě nejdeme vždy věrně a vytrvale. Proto je tolik důležité obnovovat a prohlubovat naše rozhodnutí jít za Kristem a s tímto postojem máme prožít i tu dnešní obnovu křtu.

Přeji vám, bratři a sestry, aby dnešní obnova křestního vyznání opravdu novým způsobem pronikla do vašich srdcí, aby byla upřímným projevem touhy po životě ve spojení s Kristem. K čemu by nám byla sváteční atmosféra této velikonoční slavnosti, kdyby se nic nového nestalo v našem srdci. Už to, když oživíme a povzbudíme naši víru, že Ježíš vstal z mrtvých a žije mezi námi, krásným způsobem naplní smysl těchto svátků a kéž se tato pravá velikonoční radost stane radostí celého našeho života.

otec Josef