Promluva z 3. neděle velikonoční

Cesta k vítězství vede skrze pokání

Sk 3,13-15.17-19; 1 Jan 2,1-5a; Lk 24,35-48

Už třetí týden nám texty nedělních evangelií popisují události spojené s Ježíšovým vzkříšením. Tak si myslím, že téma Ježíšova zmrtvýchvstání už nemusíme víc rozebírat a můžeme se zaměřit na něco dalšího, co z Ježíšova vítězství nad smrtí vyplývá. Samozřejmě nám jde hlavně o to, jak se to má promítnout do našeho života. No a jedno podstatné téma dnes zaznělo ve všech třech čteních z Písma.

Nejdříve ve čtení ze Skutků apoštolů zazněla věta: Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny. Apoštol Jan nám ve svém listě zase klade na srdce: Toto vám píšu, abyste nehřešili. …. On je smírnou obětí za naše hříchy. A nakonec v evangeliu stojí: V jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy.

Tím společným tématem všech textů tedy je odpuštění hříchů a pokání. Aby mělo Ježíšovo vítězství nad smrtí smysl, musíme dosáhnout účasti na tomto vítězství, a k tomu lze dojít jen jedině cestou pokání. Pán Ježíš chce i v našem životě vítězit nad vším, co vede ke smrti a zániku, což jsou zejména naše slabosti a hříchy. Jakmile má někdo pocit, že žádné pokání nepotřebuje, tak zřejmě ještě nepřišel na to, co v jeho životě che Bůh změnit. Opravdové pokání totiž směřuje ke změně života nebo k proměně našeho srdce v duchu evangelia.

Problém tedy je v tom, když si někdo namlouvá, že to, čemu se věnuje, není nic závadného a přitom mu to na cestě k Bohu překáží. Jakmile někdo uzná, v čem dělá chybu, pak to je začátek toho, aby činil pokání. Základem skutečného pokání je, že začneme volat k Bohu o pomoc, aby se smiloval a pomohl nám vybřednout z něčeho, do čeho jsme se namočili, nebo nám dal sílu překonat překážku, na kterou jsme slabí.

Mnohdy je totiž pokušení založené právě na lži, která nás přesvědčuje, že si můžeme dovolit něco si užít, něco si dopřát bez toho, že by nám to mohlo uškodit. Takto si někdo dokáže omluvit třeba i nevěru, jiní zase návykové látky, nebo hazardní hry. Zejména na počítačích a internetu je spousta věcí, do kterých člověk může zabřednout, až se tím nechá zcela ovládnout.

Dokud si člověk nepřizná, že potřebuje vysvobození, pak ho asi také nic nepřiměje ke skutečnému pokání. Ježíš nám sice nabízí vítězství nad pokušeními tohoto světa, jenže člověk o to vítězství nejdřív musí opravdu stát. A dokud se nechce vzdát něčeho, co je pro něj tak lákavé, i když ho to třeba ničí, nebo tím ubližuje svým blízkým, tak s tím pochopitelně nikdo nic nesvede. Ohledně vysvobození je proto nezbytné rozhodnutí činit opravdové pokání. To pak obnáší důkladnou svátost smíření, ale také jasné předsevzetí, jaké pokání je s tím nutné spojit. Pomodlit se něco za pokání bez konkrétního předsevzetí ničemu nepomůže.

V tomto týdnu měl svátek sv. Stanislav, který se stal mučedníkem kvůli tomu, jak vyžadoval pokání od tehdejšího panovníka. On byl biskupem v Krakově v 11. století a napomínal krále, aby zanechal života, který budil všeobecné pohoršení. Když král odmítl činit pokání, biskup ho exkomunikoval, tzn. vyloučil z církve. Jenže to si panovník nenechal líbit, přišel do kostela, kde měl Stanislav bohoslužby a tam ho vlastní rukou probodl mečem.

Neochota změnit život, zanechat hříchu a obrátit se k Bohu někdy lidi přivádí až ke zločinům. V některých případech třeba člověk sice začne Boha prosit o pomoc, jenže se nechce vzdát všeho, co ho láká a tím pádem ovládá. Pak může být cesta k vysvobození velmi zdlouhavá.

Mnozí věřící třeba nejsou ovládáni žádnými takovými závažnými věcmi. Každý ale má nějaké drobné slabosti a nedostatky, které by rád překonal. Jenže se nám kolikrát moc nechce vynaložit kvůli tomu nějaké větší úsilí o pokání. Nepřijde nám to až tolik nutné. Pak chodíme ke svátosti smíření s jedním byť lehkým hříchem pořád dokola a nic se nemění. Pán Ježíš nám ale slibuje, že kdo bude věrný v malých věcech, tomu svěří velké bohatství. Odhodlání činit pokání je proto dobré často obnovovat a poctivě zpytovat svědomí, čeho konkrétně se to může týkat. Pán Ježíš už zvítězil nad každou naší slabostí a každým pokušením. Jenom je třeba ukázat, že o to jeho vítězství stojíme a chceme ho vztáhnout na každou oblast našeho života, kde se s něčím potýkáme.

otec Josef