Neděle Svaté rodiny: Ježíš je u nás doma

„… jsme Kristovou líbeznou vůní pro Boha“ (2 Kor 2, 15a).

Často jsem ve vánočních přáních – jako každý rok – svým příbuzným či přátelům přál, aby byl Ježíš u nich vždy, i v celém novém roce, doma. Jsem totiž přesvědčen, že toto je podstatou svatosti každé rodiny. Aby každý její člen, ale i všichni spolu žili tak, aby Ježíš nikdy nemusel z jejich domu odejít. Důležité na tom je, že pokud jednou Ježíše do svého domu přijmeme, tak pak jemu bude mnohem více než nám záležet na tom, aby u nás zůstal. Bude nás vést ke smíření a odpuštění pokaždé, když něco pokazíme. Bude nás inspirovat vždy, když budeme hledat cesty, jak někomu z rodiny udělat radost, jak mu pomoci či jak ho povzbudit nebo potěšit. Uzdraví všechny zranění, které v sobě objevíme z dávno minulých, ale možná i nedávných dob … Slovem, Ježíš udělá vše proto, aby z naší rodiny nemusel odejít.

Taková rodina se pak jako celek stává Kristovou líbeznou vůní. Možná to nějaký host vyjádří slovy: „Jaký klid u vás vládne“ nebo: „U vás mi je vždy dobře a odcházím povzbuzen …“ A vy víte, že za tím vším je to, že členem vaší rodiny je i Ježíš .
Možná si řekneš, že by bylo skvělé žít v takové rodině, ale u vás doma je plno problémů – vztahových, finančních, dědických, morálních -, které vám znemožňují pozvat Ježíše k vám natrvalo. Nedej se oklamat, prosím. Ježíši, našemu Pánu, nejde o to, aby si ho pozval do domu, kde je vše v pořádku. (Takový dům bez Ježíše ani neexistuje.) Ale chce, aby si ho pozval přesně do té situace, v jaké se tvá ro-dina právě nachází. A abys mu svěřil všechno, co tvá rodina prožívá. Zejména to, s čím si nevíte rady. On chce přinést vysvobození, uzdravení, potěchu …
Mnohokrát se však podobáme tomu králi z pohádky, který říkal: „Já sám, já sám …“ Máme ten-ci – protože nás ovládá pýcha – nejprve věci řešit sami, abychom se pak mohli před Bohem pochválit, jací jsme dobří. Nebo – pokud nám to nevyjde – zamotat se v svém selhání či bolesti a nechat se vlastní pýchou přesvědčit, jací jsme nemožní. Neboť zraněná pýcha nejvíce naříká …
Takže dnešní silvestrovský večer můžeme v rodině využít i na to, abychom pozvali Ježíše do svého domu – ideálně všichni spolu v modlitbě. Pokud se to však nedá tak udělat, udělej to alespoň ty sám a na Pami-ku toho si nad postel zavěs obrázek milosrdného Ježíše, který ti bude připomínat tvé rozhodnutí. Čas-to ho v novém roce obnovuj a občas si zapiš, v čem se projevila Ježíšova přítomnost u vás doma. O rok na Silvestra si to pak přečti a jistě budeš mít mnoho důvodů k oslavě Boha.
Co kdyby si dnes vítal případných hostů oznámením: „Máme tu i Pána Ježíše!“?