Obnova – slavení Eucharistie

5. Bohoslužba oběti

Při probírání obsahu mše svaté jsme se dostali asi do poloviny. Už jsme si řekli, že první podstatná část je vlastně hostinou, kde máme příležitost sytit se Božím slovem. Nyní se dostáváme k tomu, co obnáší další část. Na obětním stole má být pro účastníky připraven pokrm Kristova Těla a jeho krve. To znamená, že další část hostiny je propojená především s obětí.

Nejprve je třeba na stůl přinést dary chleba a vína. Věřící tuto přípravu doprovázejí svým zpěvem a je dobré, když text písně odpovídá tomu, co se v tu chvíli má dít. Máme si uvědomit, že nestačí vzít tu misku s hostiemi a konvičky s vínem a dát je na oltář. Při následující bohoslužbě oběti nemají být proměněny jen dary chleba a vína. Tak jako bude proměněn chléb v tělo Kristovo, podobně i my sami se máme stávat Tělem Kristovým.

I nás chce Ježíš proměnit, abychom se mu stále více podobali. My jsme dostali život proto, abychom byli obrazem Božím, a tím se stáváme tehdy, když je náš život proměňován Boží mocí. Proto je třeba, abychom na tuto eucharistickou hostinu přinášeli jako obětní dar také své srdce. Chceme tak našemu Pánu přinášet na oltář všechno, co je v našem životě bolavé, poraněné, s čím se potýkáme, aby to všechno pronikla jeho přítomnost, a aby si to přetvořil tak, jak uzná za vhodné.

Přinášet na oltář však máme v duchu také všechno, co vnímáme jako zdroj radosti a štěstí, protože slovo eucharistie znamená díkůvzdání. Chceme Bohu prokázat svoji vděčnost za všechno, co nám jeho dílo vykoupení a spásy poskytuje. Když už jsou dary na oltáři připraveny, vyzývá kněz věřící, aby se nyní modlili za přijetí oběti, kterou přinášíme. Tím začíná vrcholná část mše svaté, kdy má dojít k proměnění obětních darů v Tělo a Krev Pána Ježíše. Proto se po této výzvě věřící postaví a poslouchají modlitbu kněze, kterou pronáší nad obětními dary. V této modlitbě většinou prosíme za něco, co má tato oběť v našem životě přinášet.

Pak následuje zpěv tzv. preface, která na úvod upozorňuje, že se bude teď dít něco moc důležitého a proto je třeba pozvednout své srdce. Na ta slova „vzhůru srdce“ lidé odpovídají „máme je u Pána“. A opravdu jedině tehdy, když se podaří, že naše srdce bude nyní patřit Pánu Ježíši, bude mít smysl to, co následuje. Preface pokračuje s další výzvou, abychom vzdávali díky Bohu, našemu Otci. Touto modlitbou hned na začátku bohoslužby oběti Bohu děkujeme za všechno, co nám skrze svého Syna daroval. Samozřejmě, že nelze najednou vyjmenovat celou řadu milostí, kterých se nám dostává. Proto se při zpěvu preface vyzvedává vždy určitá oblast podle toho, jaký svátek nebo liturgické období právě probíhá.

Preface pak přechází do společného zpěvu, který má vyzvednout, s čím přichází náš Pán ke svému lidu. Zpíváme o tom, že je svatý, Bůh zástupů, že nebe i země jsou plné jeho slávy. K tomu používáme dále slova, která zazněla v Jeruzalémě při Ježíšově přivítání. Tehdy ho lidé vítali slovy: „Hosana na výsostech. Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově. Tímto zpěvem tedy rovněž vyjadřujeme, že chceme Pána Ježíše přivítat mezi sebou. On totiž skutečně přichází, aby mohl být za okamžik přítomen mezi námi tím nejdůvěrnějším možným způsobem ve svátosti oltářní.

Nejdůležitější částí z bohoslužby oběti je tzv. eucharistická modlitba. Kněz si může vybrat v misálu ze čtyř různých forem této modlitby podle toho, zda chce mít mši slavnostnější nebo všední a pak jsou zvlášť k dispozici některé další tématicky zaměřené formy, například pro mše s dětmi.

To, co má každá eucharistická modlitba stejné, jsou Ježíšova slova pronesená při poslední večeři. Když Ježíš prohlásil o chlebu, který držel v rukách, že je to jeho obětované Tělo a o vínu, že je to jeho prolitá krev, pověřil tehdy své učedníky, aby to konali na jeho památku. Tím ustanovil kněžskou službu. Od té chvíle každý kněz, když vysloví tato Ježíšova slova při mši svaté, umožňuje, že se na oltáři zpřítomňuje Ježíšova oběť na kříži. Na základě těchto Ježíšových slov jsme přesvědčeni, že v tom okamžiku už není na oltáři chléb a víno, ale je zde skutečně přítomné Ježíšovo Tělo a jeho prolitá krev, ovšem pod podobou chleba a vína.

Když tohle Ježíš ustanovil, nemyslel to jenom jako. On neříkal, že kdo bude jíst chléb a pít víno, bude mít život věčný. On mluví o svém těle a své krvi a proto věříme, že ve svatém přijímání nám dává za pokrm své skutečné tělo a svoji krev. Proto je v církvi věnována svátosti oltářní tak mimořádná úcta. Z dějin církve i ze současnosti je známá řada eucharistických zázraků, které potvrzují tuto mimořádnou tajemnou přítomnost Krista ve svátosti oltářní.

Někdy například došlo k uzdravení člověka po té, co kněz nemocnému požehnal monstrancí s Nejsvětější svátostí. Pak existují takové jevy, kdy z hostie ukápla krev, nebo se v ní objevila lidská tkáň. Takové případy z nedávné doby pak byly podrobeny i odbornému zkoumání. Známá je také mystička Terezie Neumannové z Bavorska, která od r. 1926 do r. 1962 nic nejedla a nepila a žila pouze ze svatého přijímání. Přitom měla schopnost rozlišit, zda jde skutečně o svaté přijímání. Když byl učiněn pokus přinést jí neproměněnou hostii, okamžitě to poznala a odmítla ji. Kéž bychom uměli vždycky docenit, jak mimořádného daru se nám dostává, když smíme být přítomni na této eucharistické hostině, kde nám tak vzácným způsobem nabízí Spasitel sám sebe za pokrm věčného života.

Na tento dar Kristovy přítomnosti mezi námi pak máme vhodně odpovědět. Kněz k tomu vyzývá slovy: „Tajemství víry“. Tím se chce říct, že ta Kristova přítomnost je tajemstvím, které svým rozumem nijak neprobádáme a které je možno přijmout jedině vírou. Odpověď pak můžeme vyjádřit trojím možným způsobem, kdy ten první začíná slovy: Tvou smrt zvěstujeme …, druhý: Zachraň nás svým křížem…, případně: Kdykoliv jíme tento chléb … Vždycky ta odpověď obsahuje téma Ježíšovy oběti a jeho vzkříšení, tedy podstatu naší víry.

Jde o to, že pod podobou chleba a vína zde není přítomen pouze Ježíš obětovaný, ale také vzkříšený. Proto také zvonky doprovázejí ten okamžik, kdy se to děje a kdy kněz pozvedá nejprve Tělo Kristovo a pak Krev Kristovu. Upozorňuje se tím, že alespoň teď by se všichni měli probrat buď ze spánku, nebo z roztržitosti a uvědomit si mimořádnost toho, co se právě na oltáři děje. Živý vzkříšený Ježíš je mezi námi. Po zpěvu „Tajemství víry“ následují modlitby a prosby, které vyzdvihují význam této přinesené oběti a eucharistická modlitba je zakončena znovu pozvednutím misky i kalicha se svátostí oltářní. Při tom kněz zvolá, že všechna čest a sláva Všemohoucího Boha Otce je nám zjevena skrze Ježíše a jeho oběť. Na nás je, abychom byli této cti a slávě otevření a uměli čerpat ze všech těch darů, které nám Ježíšova svátostná přítomnost poskytuje.

otec Josef