Promluva z 12. neděle v mezidobí

Jaké jsou rozdíly mezi božskými a lidskými měřítky?

2 Kor 5,14-17; Mk 4,35-41

Apoštol Pavel ve svém listě Korinťanům píše, že křesťan už neposuzuje bližní a ani Krista podle lidských měřítek. Můžeme proto uvažovat, v čem spočívá rozdíl v posuzování podle lidských nebo božských měřítek.

Když sám Pavel ještě posuzoval druhé podle lidských měřítek, byl velmi horlivým pronásledovatelem křesťanů. Měl sice dojem, že tím hájí Boží zákon, jenže to dělal právě jen pomocí svého lidského rozlišování. A podstatným nedostatkem bylo to, že mu v tom chybělo vedení Duchem svatým. Takže hájit Boží zájmy jenom pomocí čistě lidských prostředků může být velmi škodlivé.

V čem konkrétně tedy může být lidské posuzování nedostatečné? Hlavní problém je v tom, že nevidíme do srdcí druhých lidí a někdy můžeme jen těžko poznat jejich skutečné úmysly. Přesto mnozí lidé tak snadno vynášejí své úsudky o druhých lidech na základě toho, jak na ně působí jejich jednání.

Právě takto posuzovala i židovská velerada Pána Ježíše. Protože On svým učením a působením snižoval jejich autoritu a moc, dospěli k názoru, že je hoden zavržení. Přitom Ježíšovým skutečným úmyslem nebylo ponižovat zákoníky, ale prosadit skutečné dobro pro člověka, kterým je naše spása. Na poznání skutečné hodnoty našeho Spasitele prostě nestačí jen lidský pohled, ale nutná je otevřenost pro působení a vnuknutí Boží. Dokud tento pohled apoštol Pavel neměl, viděl v Ježíšovi nebezpečí pro své pojetí víry. Sám Ježíš mu nejprve musel otevřít oči, aby se z pronásledovatele křesťanů stal horlivý apoštol. Teprve pak mohl Pavel napsat, že křesťan je nové stvoření a díky tomu už nikoho neposuzuje podle lidských měřítek.

Každý z nás jako křesťan se stává novým stvořením teprve tehdy, když v nás Duch svatý rozvíjí nový život. On také umožní, abychom i své bližní viděli novým božím pohledem. Tam kde lidský pohled na druhém vidí chyby, boží pohled umožní vidět, co je na něm dobrého. Když nás od druhého něco odpuzuje, s Bohem přicházíme na to, jak si k němu najít cestu. Když nás odrazuje, co dělá druhý špatně, s Ježíšem najdeme způsob, jak mu pomoci to zlepšit. To je způsob, jak neposuzovat lidi jen podle lidských měřítek.

Pochopitelně, že když nám někdo chce vědomě škodit, pak není na místě za každou cenu vidět takového člověka pozitivně. Jde ale o to, že Boží nepřítel nám podsouvá myšlenky, abychom si o svých bližních mysleli vždycky to horší. Někdo třeba něco nezvládne, jak by měl a druhý si to bere osobně, že mu tím ten člověk ublížil. Někomu se nelíbí, jak jiný řeší určitou věc a hned v tom vidí špatný úmysl. A tomu se ubráníme jedině s pomocí Božího ducha.

Také v dnešním evangeliu vidíme, jak samotným učedníkům chyběl správný pohled na Ježíše, protože ho ještě posuzovali podle lidských měřítek. Když se ocitli v bouři na moři, on si klidně spal. Oni ho pak budili se slovy: „Mistře, je ti jedno, že zahyneme?“ Jenže po utišení bouře se jim dostalo výčitky: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“

Učedníci už měli několik zkušeností s Boží mocí, která se u Ježíše projevila. Ale přesto ve spícím Ježíšovi neuměli vidět někoho, komu mohou důvěřovat, o koho se mohou opřít. Možná v tomto případě čekali, že by měl Ježíš využít své přirozené lidské síly, aby v bouři lépe ovládli loď a dostali se co nejdřív do bezpečí. Místo spaní mohl raději s ostatními veslovat nebo vylévat z lodi vodu. Jejich lidská měřítka jim stále bránila vidět v Ježíši někoho, s kým se nemusí ničeho bát.

Vzápětí ale mohli užasnout nad utišením bouře a ptali se: „Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?“ Teprve díky takovým zkušenost se učili posuzovat Ježíše i jiným než jen lidským pohledem. Proto není divu, že se lidé neumí na Krista podívat i jinými než pozemskými měřítky, dokud nemají zkušenost s Boží mocí. I když jsou nějakým způsobem věřící, ještě nedokáží v Pánu Ježíši vidět někoho, kdo jim nabízí oporu a posilu pocházející z nebe. Není asi snadné odpovědět na otázku, proč se někdy neumíme více otevřít pro sílu Boží lásky. Čím více se nám to ale podaří, tím lépe se i my na Krista a své bližní dovedeme více dívat Božím pohledem.

Proto potřebujeme stále obnovovat svoji otevřenost Bohu, abychom právě tím jeho pohledem lépe viděli, co pro nás všechno Ježíš znamená a jak On sám vidí i všechny naše bližní.

otec Josef