Promluva z 13. neděle v mezidobí

Co očekáváme od Spasitele?

Mk 5,21-43

V TV Noe bývají často animované biblické příběhy pro děti, a protože mám DVD rekordér, který mi funguje už 19 let, nahrávám si tyto filmy, abych je mohl občas využít při výuce náboženství. V jednom tom filmu je zpracován také příběh z dnešního evangelia. Zaujalo mě, jak je tam ztvárněna situace ženy, která mnoho let trpěla krvácením a i když veškerý majetek vynaložila na léčení, nic jí to nepomohlo. V tomto filmu lékař, který k ní docházel a vyzkoušel na ní nejrůznější lektvary, se právě dověděl, že jeho pacientka už nemá žádné peníze. Tím pádem se s ní rozloučil a přitom prohodil, že jakmile bude mít tato nemocná žena opět nějaké peníze, rád přijde, aby pokračovali v léčbě.

Žena byla zoufalá a ztrácela naději. Kvůli své nemoci byla považována za rituálně nečistou, takže se ani nemohla účastnit bohoslužeb a ostatní se jí stranili jako poskvrněné osoby. V tomto rozpoložení se zřejmě doslechla o Ježíšovi a tak její poslední nadějí je dostat se k němu. Zřejmě ani neměla odvahu přijít mu na oči. Ona jako obřadně nečistá osoba se necítila vůbec hodná toho, aby mohla Ježíše o něco požádat. A počítala s tím, že ti, kdo se shromažďovali kolem Ježíše, by ji k němu ani nepustili. A tak přišla na to, že v davu, který se tlačil kolem Ježíše, by se aspoň nenápadně mohla dotknout lemu jeho šatu.

Rozhodla se, že tentokrát se nenechá odehnat. Kdyby šla Ježíšovi naproti, určitě by ji mnozí poznali a bránili by jí, aby se mohla k Pánu přiblížit. Tak na to šla z opačného konce. Podařilo se jí zezadu natáhnout k Ježíšovi ruku a dotknout se ho. V tu chvíli síla její víry umožnila, aby k ní z Ježíše vyšla uzdravující moc. Tady je vidět, že její uzdravení se obešlo bez jakékoliv Ježíšovi iniciativy. On jenom pocítil, že z něj vyšla jeho moc, a ani nevěděl, ke komu. Proto se vyptával ostatních, kdo se ho dotkl.

Vidíme, že hlavní roli v uzdravení této ženy hrála její víra. Její naděje se zcela upnula k Ježíšovi, a protože tolik očekávala, že jí Ježíš pomůže, udělala vše, aby se dostala do jeho blízkosti. V této souvislosti můžeme uvažovat i o naší víře. Kdo nic od Ježíše neočekává, nemá ani potřebu se dostat víc do Ježíšovy blízkosti. Pro někoho je víra jenom soubor pokynů, které má jako věřící zachovávat, ale že by Ježíš mohl mít osobní vliv na náš život, to zřejmě mnozí vůbec neočekávají. Aspoň způsob jejich života budí takový dojem. Kdo si třeba zvykl, že by měl to či ono dodržovat, ale přitom necítí potřebu dostat se víc do Ježíšovy blízkosti, pak pochopitelně nemá důvod vyvinout nějakou osobní iniciativu například formou nějaké intenzivní modlitby, duchovního setkání, obnovy apod.

Opravdová víra se projeví očekáváním, že Ježíš bude mít konkrétní vliv na to, jak vypadá můj život. A jeho vliv se pak může projevit jak fyzickým uzdravením, tak uzdravením v duchovní oblasti. S jeho pomocí se má naše bytost přetvářet k obrazu Božímu. V síle Ducha svatého se způsob našeho života může posunout od těžkopádné snahy zachovávat Desatero k nadšení života v podle evangelia.

Dnešní evangelium nám navíc dává ujištění, že Ježíš může přinést naději i tam, kde má člověk pocit, že je všemu konec. Když lidé v domě představeného synagogy viděli, že Jairova dcera zemřela, šli mu oznámit, aby už mistra neobtěžoval. Byli přesvědčeni, že pokud nestihl dívce pomoci zaživa, po smrti už je každá snaha marná. Když potom Ježíš tvrdil, že dívka neumřela, posmívali se takovým slovům. Vždyť přece na vlastní oči viděli, jak dívka přestala jevit známky života. Pochopitelně pak byli úžasem bez sebe, když dívka vstala a byla zdravá.

Touto událostí nás Pán Ježíš povzbuzuje, že ve spojení s ním se nemusíme obávat žádné formy zla ani smrti. V jeho rukách je vždycky řešení, které překonává zlé síly a vede k životu. Jenom jde o to, do jaké míry jsme i my sami do těch jeho rukou vydali svůj vlastní život.

otec Josef