Promluva z 3. neděle v mezidobí

Využití darů Ducha svatého

1 Kor 12, 12 – 30

V dnešním druhém čtení od sv. Pavla slyšíme přirovnání církve k  tělu, které má mnoho údů a orgánů, ale přesto, že je jich mnoho, tvoří dohromady jedno tělo. Dokonalá jednota organismu spočívá v tom, když každá jeho část plní tu svoji funkci ku prospěchu a dobru celého těla. Takto ale může každá část fungovat tehdy, když je propojena s mozkovým centrem, tedy s hlavou. Kdyby si tělo řeklo, že nějakou část nepotřebuje, nutně by to uškodilo dokonalosti a harmonii života v lidském těle.

Tento obraz těla se pak dá přenést na společenství církve, protože my všichni spolu jako věřící tvoříme živý organismus Kristova těla. Ideál církve by pak vypadal tak, že všechny její složky slouží společnému dobru každá podle svého zaměření a svých schopností. A k tomu je také nezbytné to propojení s hlavou, kterou je Ježíš Kristus. To se pochopitelně týká každého jednotlivého křesťana, protože Pavel říká: „Vy všichni jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd.“

V druhé části potom apoštol Pavel vyjmenovává, jaké konkrétní služby sám Bůh v církvi ustanovuje. Někteří jsou misionáři, jiní učitelé, další pomáhají potřebným, nebo slouží ve vedení církve. Pak ale mluví také o zvláštních službách, jako je proroctví, konání zázraků, dar uzdravování a mluvení rozličnými jazyky.

Z toho mimo jiné vyplývá, že k nějaké službě v církvi se člověk nedostane proto, že si to sám zvolí, ale že si toho člověka vyvolí Bůh. Jistěže je možné, že se lidé ujmou nějaké činnosti nebo služby v církvi aniž by se zabývali tím, jestli to po nich Pán Bůh chce. V tom případě ale takovou činnost dělají jako každou jinou práci jen čistě ze svých přirozených sil. Jenže k tomu, aby věřící mohli být v církvi užiteční, dává Duch svatý i zvláštní dary. To znamená, že když se někdo podílí na evangelizaci, vyučuje, stará se o potřebné, organizuje nějakou činnost, může to dělat buď jen svými vlastními silami anebo k tomu dostává od Boha zvláštní dary Ducha svatého, kterým říkáme charizmata.

Proto také hnutí v církvi, které je více zaměřené na otevřenost pro dary Ducha svatého, se nazývá charizmatická obnova. V takto zaměřených společenstvích se pak ukazuje, že lze používat a rozvíjet i takové zvláštní dary, jako proroctví, rozlišování a promlouvání z vnuknutí, uzdravování, vidění či modlitba v cizích jazycích. Boží působení se tak někdy projevuje pozoruhodným způsobem.

Když čteme Skutky apoštolské, je tam například víc svědectví, jak Bůh k někomu promluvil velice konkrétně. Například pohan Kornélius z Cesareje dostal při vidění přesný popis, kde najde ve městě Joppe apoštola Petra, aby ho služebníci přivedli do jeho domu. Díky tomu se všichni v domě obrátili ke Kristu a byli pokřtěni. Srovnatelné věci se ale dějí i dnes, což dokládají zkušenosti nejčastěji z určitých modlitebních společenství.

Například jeden mladý muž dostal vnuknutí, že má jít v nějakém domě do třetího patra a zazvonit na dveře s konkrétním číslem. On sice moc nevěděl, co tam má dělat, ale poslechl toto vnuknutí. Otevřely dvě dívky, které tam měly ubytování. Mladík byl ale ve velkých rozpacích, protože nevěděl, co má říct jako důvod návštěvy. Pouze se rozhodl poslechnout to, co vnímal jako hlas od Boha. Tak se nakonec zeptal, jestli si u nich může dát kafe. Z toho ovšem vznikl rozhovor, díky kterému se u obou dívek nasměroval jejich život ke Kristu.

Vidíme, že takto se nechat vést Duchem svatým je něco úplně jiného, než když třeba svědkové Jehovovi zvoní u dveří mnoha domů. Ve společenstvích, kde se objevují takové zkušenosti, je nejčastějším zvláštním projevem, že se lidé modlí nesrozumitelným jazykem. O co jde, o tom se lze více dočíst na dalších místech listů apoštola Pavla. Modlící se člověk tím vlastně propůjčí svůj jazyk Duchu svatému s tím, že třeba sám neví, jak se vhodně modlit na nějaký úmysl a tak nabízí Bohu pouze touhu a vůli modlit se. To, co pak plyne z úst, je srozumitelné pouze pro Boha. Vzácně se stane, že někdo jiný dostane výklad, co to znamená.

Takováto společenství nejčastěji vznikají po absolvování semináře v duchu charizmatické obnovy. Více takových společenství jsem poznal na Valašsku a v okolí Zlína. V naší oblasti jsou tím známé Dolní Bojanovice, kde už takových společenství vznikla celá řada. Navíc je tam tým lidí, kteří jsou schopni a ochotni v dostupné vzdálenosti uspořádat seminář obnovy tam, kde je pozvou. V posledních letech byli třeba ve Vacenovicích a Mistříně. Rozsahem je to srovnatelné s kurzem Alfa, který jsme u nás pořádali před dvěma lety. Ten je však zaměřený na základy víry, zatímco obnova v Duchu svatém jde mnohem víc na hloubku.

Už jsem dostal dotaz, jestli bychom pořadatele nepozvali i k nám, ale dokud se na něco takového ptá jen jeden člověk, tak je těžko říct, jaký by byl zájem. Bylo by ale mylné domnívat se, že charizmata působí jen ve společenstvích charizmatické obnovy. Duch svatý dává své dary pro jakoukoliv službu, která je pro život církve užitečná. V řadě takových činností nemusí být nijak zřejmé, že k ní toho člověka uschopňuje sám Duch svatý, zvlášť pokud jde o nějaké běžné služby. Rozhodující v tom směru pak je, jestli někdo nějakou službu vykonává pouze jako svoji seberealizaci, anebo proto, že ho k tomu povolává Bůh.

otec Josef