Promluva z 31. neděle v mezidobí

Jak lze poznat lásku k Bohu a bližnímu

Mk 12,28b-34

Není těžké poznat, co má společné dnešní první čtení s úryvkem z evangelia. Když Mojžíš vybízí lid k dodržování Božího zákona, dodává k tomu: „Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou!“ No a když se v úryvku z evangelia ptají Ježíše, které je největší přikázání, používá téměř stejná slova. K tomu ale také dodává i druhé nejdůležitější přikázání: Miluj svého bližního jako sám sebe.

Je dobré si také všimnout, jaký postoj k Bohu Mojžíš v době Starého zákona ještě zdůrazňuje. On upozorňuje na to, že je třeba se bát Boha, jenže otázka je, jak se dá strach z Boha spojit s láskou k němu. V evangeliu u Ježíše však už v souvislosti s láskou k Bohu žádnou řeč o strachu nenajdeme. Ve starém zákoně ještě nebylo to vědomí Boží lásky k nám tak jasné a větší roli hrála Boží autorita. Nový zákon ale jako vrchol Boží lásky k nám ukazuje, že Nebeský Otec je kvůli nám ochoten nechat obětovat svého Syna. To je také nejlepší důvod, proč se máme snažit takovou lásku opětovat.

Jenže co to prakticky znamená, když máme lásku k Nebeskému Otci dávat najevo. Ono to sice krásně zní: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.“ Ale podle čeho se pozná, že takto někdo Boha skutečně miluje, nebo se o to aspoň snaží?  Dá se to poznat podle toho, jak dlouho se člověk modlí, jak často je na mši a jestli chodí pravidelně k přijímání? To všechno může být projevem lásky k Bohu, ale také nemusí.

Možná bude lepší začít od toho, podle čeho se pozná naplnění druhého přikázání o lásce k bližnímu. Milovat bližního obnáší touhu přát mu veškeré dobro a odhodlání to dobro mu podle možností také poskytovat. Proto si také skutečná láska mezi mužem a ženou nevystačí jen s touhou po někom, kdo mě přitahuje, ale jde o ochotu obětovat se pro společné dobro, které učiní život krásným. Obecně láska k bližním obnáší ochotu poskytnout pomoc tomu, kdo ji právě potřebuje a prokázat mu dobro, které je v mých možnostech. Nejtěžší je láska k nepřátelům, což znamená, že proti zlu se budeme bránit dobrem. Je to schopnost nenechat se ovládnout zlobou a nenávistí, nechtít se pomstít, ale přát svému nepříteli nalezení dobra.

A teď se můžeme zamyslet, co z toho lze uplatnit v lásce k Bohu. Můžeme Bohu prokazovat nějaké dobro. Je něco, co by neměl a my bychom mu to mohli dát? Můžeme pro něj udělat něco, aby mu bylo lépe, aby byl šťastnější? Potřebuje od nás Pán Bůh vůbec něco? Noa když člověk neví, co by pro Boha mohl udělat, tak je docela pochopitelné, že se vůbec nezabývá tím, jak by měl vůbec k nějaké lásce k Bohu směřovat.

Naštěstí ale jednou řekl Ježíš moc důležitou věc: Cokoliv jste udělali jednomu z mých nepatrných bratří, pro mě jste udělali. Takže je to schopnost milovat bližní, která pak vypovídá i o naší lásce k Bohu. Jenže je mnoho těch, kteří mají rádi někoho druhého a s láskou k Bohu to nemají nijak spojené.

Teprve teď se dostáváme k tomu podstatnému. O lásku k Bohu jde tehdy, když tím odpovídám na Boží lásku ke mně. Takže já mohu mít lásku k bližnímu třeba jen proto, že on prokáže něco dobrého mně. Nebo proto, že mně na něm něco upoutá, něco mě přitahuje a obohacuje. Ale jestli mě ničím nepřitahuje, necítím z jeho strany žádné obohacení, nic pro mne neudělal, proč bych ho měl milovat? Jenže já mu mohu prokázat lásku prostě proto, že už jsem poznal, jak Bůh miluje mně a to je ta pravá motivace lásky k jakémukoliv bližnímu.

A jak mě Bůh miluje, to mohu poznat tím lépe, čím víc se snažím Bohu otevřít a přiblížit. Právě proto modlitba, mše svatá a svátosti nemusí být mým projevem lásky k Bohu, ale spíš je to možnost, jak se otevírat lásce, kterou má Bůh ke mně. Teprve, až poznávám, jak mě Bůh miluje, potom i prokazování dobra druhým je současně i mým projevem lásky k Bohu. A teprve potom i to, že se modlím a Boha chválím, je projevem lásky k němu. Vždycky je to ale první on, kdo mě miluje, komu na mě záleží a zahrnuje mě svojí pozorností. Takový je Bůh, v kterého věřím a to bych přál všem, aby takto Boha poznávali a nacházeli si k němu cestu.

o. Josef