Promluva z 31. neděle v mezidobí

Podle čeho se pozná láska?

Mk 12,28b-34

Není těžké poznat, co má společné dnešní první čtení s úryvkem z evangelia. Když Mojžíš vybízí lid k dodržování Božího zákona, dodává k tomu: „Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou!“ Noa když ptají Ježíše, jak zaznělo v evangeliu, které je největší přikázání, používá téměř stejná slova. K tomu ale také dodává i druhé nejdůležitější přikázání: Miluj svého bližního jako sám sebe.

Přitom je dobré si také všimnout, jaký postoj k Bohu Mojžíš v době Starého zákona ještě zdůrazňuje. On upozorňuje na to, že je třeba se bát Boha, jenže otázka je, jak se dá strach z Boha spojit s láskou k němu. V evangeliu u Ježíše však už v souvislosti s láskou k Bohu žádnou řeč o strachu nenajdeme. Ve starém zákoně ještě nebylo to vědomí Boží lásky k nám tak jasné a větší roli hrála Boží autorita. V novém zákoně ale jako vrchol Boží lásky k nám vidíme, že Nebeský Otec je kvůli nám ochoten obětovat svého Syna. To je také nejlepší důvod, proč se máme snažit takovou lásku opětovat.

Jenže co to prakticky znamená a jak máme lásku k Nebeskému Otci dávat najevo. Ono to sice dobře zní: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.“ Ale podle čeho se pozná, že takto někdo Boha skutečně miluje, nebo se o to aspoň snaží?  Dá se to poznat třeba podle toho, jak dlouho se člověk modlí, jak často je na mši a jestli chodí pravidelně k přijímání? To všechno může být projevem lásky k Bohu, ale také nemusí.

Možná bude lepší začít od toho, podle čeho se pozná naplnění druhého přikázání o lásce k bližnímu. Milovat bližního obnáší přát druhým lidem dobro a odhodlání podle možností jim ho také poskytovat. Láska k bližním se tak projeví ochotou poskytnout pomoc komukoliv, kdo ji právě potřebuje. Nejtěžší je láska k nepřátelům, což obnáší, že proti zlu se budeme bránit dobrem. Je to schopnost nenechat se ovládnout zlobou a nenávistí, nechtít se pomstít, ale přát svému nepříteli nalezení dobra.

A teď se můžeme zamyslet, co z toho lze uplatnit v lásce k Bohu. Můžeme my Bohu prokazovat nějaké dobro. Je něco, co by neměl a my bychom mu to mohli dát? Můžeme pro něj udělat něco, aby mu bylo lépe, aby byl šťastnější? Potřebuje od nás Pán Bůh vůbec něco? Takže když člověk neví, co by pro Boha mohl udělat, je docela pochopitelné, že se ani nemusí zabývat tím, jak by měl vůbec k nějaké lásce k Bohu směřovat.

Naštěstí ale jednou řekl Ježíš moc důležitou věc: Cokoliv jste udělali jednomu z mých nepatrných bratří, pro mě jste udělali. Takže schopnost milovat bližní pak může vypovídat i o naší lásce k Bohu. Jenže je mnoho těch, kteří mají rádi někoho druhého a s láskou k Bohu to nemají nijak spojené.

Teprve teď se dostáváme k tomu podstatnému. O lásku k Bohu jde tehdy, když tím odpovídám na Boží lásku ke mně. Takže já mohu mít lásku k bližnímu třeba jen proto, že on prokáže něco dobrého mně. Nebo proto, že mně na něm něco upoutá, něco mě přitahuje a obohacuje. Ale jestli mě ničím nepřitahuje, necítím z jeho strany žádné obohacení, nic pro mne neudělal, proč bych ho měl milovat? Jenže já mu mohu prokázat lásku prostě proto, že už jsem poznal, jak Bůh miluje mně a to je ta pravá motivace lásky k bližnímu.

A jak mě Bůh miluje, to mohu poznat tím lépe, čím víc se snažím Bohu otevřít a přiblížit. Proto také modlitba, mše svatá a svátosti mají největší význam tehdy, když v tom objevím možnosti, jak se otevírat té lásce, kterou má Bůh ke mně. Teprve, až poznávám, jak mě Bůh miluje, potom i prokazování dobra druhým je současně projevem lásky k Bohu. A teprve tehdy i to, že se modlím a Boha chválím, je projevem lásky k němu. Vždycky je to ale první on, kdo mě miluje, komu na mě záleží a zahrnuje mě svojí pozorností. Takový je Bůh, v kterého věřím a to bych přál všem, aby takto Boha poznávali a nacházeli si k němu cestu.

V těchto dnech je ale dobré snažit se lásku k Bohu a k bližním propojit i s dušemi v očistci. Památka zesnulých je pro nás příležitostí k tomu, že lásku je možné prokazovat i těm našim blízkým, kteří nás už předešli na věčnost. Pokud ještě mají procházet očistcem, konkrétním projevem lásky k nim je pomoci jim v očišťování formou odpustků.

Pokud se dokážeme snažit z lásky prospět duším v očistci, tak to potom dává smysl. Bez toho ale nějaké plnění podmínek pro získání odpustků k ničemu nebude. Pán Ježíš nám prostřednictvím církve vložil do rukou možnost od 1. do 8. listopadu dát tímto zvláštním způsobem průchod jeho milostem ve prospěch očišťování duší na věčnosti. Takže každý den ještě do pátku máme možnost některé duši tímto způsobem projevit lásku a prokázat službu, která současně prospěje i našemu vlastnímu posvěcení.

otec Josef