Promluva ze 17. neděle v mezidobí

Co potřebujeme zázračně rozmnožit my?

Jan 6, 1 – 15

Při četbě dnešního evangelia jsem si zkoušel představit učedníka Filipa, jak se asi zatvářil na Ježíšův dotaz. Ten po něm chtěl vědět, kde se nakoupí chleba pro všechny lidi, kteří se na tom místě shromáždili. Těžko říct, co si Filip v tu chvíli myslel a jestli nepodezíral Ježíše, že mu přeskočilo, pokud chtěl nasytit 5000 mužů kromě žen a dětí. Vzápětí však vyšlo najevo, že Ježíš Filipa jen zkoušel, jak zareaguje. Jestli takovou myšlenku dokáže vzít vážně.

Co se týká tohoto apoštola, při setkání nad Biblí se objevila otázka, proč se o některých lidech říká, že mají Filipa. Tím je myšleno, že mají hodně důvtipu, umí se rychle zorientovat a správně reagovat. Jenže proč se k tomu vyjádření používá jméno Filip? Mohl by s tím mít apoštol Filip něco společného? Ani na internetu jsem nenašel nějaké jednoznačné vysvětlení, protože je k tématu více možných variant. Každopádně zde v evangeliu Ježíšův učedník Filip velmi pohotově dovedl spočítat, že na nákup chleba pro tolik lidí by nestačilo ani 200 denárů. Takže určitá souvislost se nám tu nabízí.

Jisté však je, že Filipovo pohotové uvažování se ubírá jiným směrem, než Ježíšovo. Filip se zabývá tím, jak zdůvodnit, že tolik lidí nasytit prostě není možné. Pán Ježíš si tím ale připravuje půdu k tomu, aby ukázal, že to co se z lidského hlediska jeví jako nemožné, se ve spojení s Ním může podařit. No a potom už následuje samotná událost zázračného nasycení. Svůj zvláštní význam ovšem má i to, že Ježíš nenasytil zástupy úplně z ničeho, ale z několika chlebů a ryb. A taky chtěl, aby se na tom učedníci nějak podíleli. Ti tedy nejprve zjistili, že je tam jeden chlapec, který má sebou těch pár chlebů a ryb.

Bylo jim ale také celkem jasné, že s pěti chleby a dvěma rybami toho sami moc nedokáží. Mohli ale zakusit, co se stane, když to málo, co mohou, odevzdají svému Pánu. Proto je dobré naučit se s Bohem spolupracovat a s důvěrou vložit své starosti do jeho rukou. Nespoléhat na výsledky svého úsilí, ale předat Pánu to málo, co můžeme, nabídnout mu to s očekáváním, že on si toho použije, jak sám uzná za vhodné.

Z rukou toho chlapce přijal Ježíš skrze učedníky jenom pět chlebů a dvě ryby a s tím nasytil velký zástup lidí. Ani od nás neočekává kdoví jak velké výkony. Mnohem více mu jde o naši důvěru, kterou budeme vkládat do našich modliteb. Modlitba je nezbytný základ k tomu, abychom dávali prostor pro působení Ducha svatého. K tomu Pán potřebuje naše odhodlání nabídnout mu aspoň to málo, co můžeme, ale současně ochotu svěřit mu i celý svůj život. Z toho pak On může dělat velké věci.

Vidíme, že Pán Ježíš nebyl nijak povznesen nad tu přirozenou potřebu svých posluchačů, kteří začali mít hlad. Současně mu však nešlo jen o pouhé nasycení hladových krků. To zázračné rozmnožení pěti chlebů a dvou ryb bylo také součástí jeho výuky o Božím království.

Jednak tím ukazuje, že je vnímavý i na běžné potřeby obyčejných lidí, a že Bůh má péči o všechno. Chtěl však také naznačit, že pravý pokrm života je dar z nebe. Nasycení těla nevšedním způsobem umožňuje poznat, že Ježíš má moc poskytnout pokrm i pro hladovějící srdce a to ve svém poselství o spáse a Boží lásce.

Někdy mají lidé obavy pustit se do nějakého díla nebo akce, protože mají pocit, že na to mají málo schopností, sil a prostředků. Jenže pokud od nás Pán Bůh něco očekává a zve nás ke spolupráci, pak si také sám doplní svojí mocí vše, na co my nemáme. Myslím ale, že stejně jako dnes, i tehdy to podstatné z Ježíšova poselství mnohým unikalo. Je to vidět z toho, že lidé, kteří zažili zázračné rozmnožení a zdarma se nasytili, chtěli Ježíše provolat za krále. I tady vidíme, jak Bůh někdy něco vykoná pro velké davy, ale jen menší část přijme i poselství, které je s tím spojené. Pán Ježíš samozřejmě chce nastolit na konci časů takové Boží království, kde už se nebudeme muset starat o jídlo a cokoliv ostatní. Tady na zemi nám ale dává pouze znamení, která nás na to mají připravit. Pokud někdo čeká podobně jako ti, co Ježíše chtěli za krále, že nám bude zajišťovat pohodlnější život, tak bude nutně zklamaný.

Pán Ježíš přece říká, že těsná je brána a úzká cesta, která vede do Božího království. Na této cestě ale s Ježíšem můžeme zakoušet podivuhodné věci. Třeba takové, že Bohu nabídneme pro jeho dílo něco málo, co můžeme, a On si to použije nečekaným způsobem.

otec Josef