Promluva ze Slavnosti Ježíše Krista Krále

Jakou sílu má pravda

Jan 18, 33 – 37

Na závěr liturgického roku oslavujeme Pána Ježíše jako krále, který vládne celým dějinám. Při čtení dnešního evangelia je ale vidět, že způsob jeho vlády je zcela jiný než jak to vidíme u mocných tohoto světa. Když se Pilát Ježíše ptá, zda je skutečně židovský Král, tak je to v situaci, kdy je Ježíš odsuzován k potupné smrti na kříži jako nějaký zločinec.

Přitom neváhá odpovědět: „Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil, abych vydal svědectví pravdě.“ Ježíš tedy nemluví o tom, jakou má jako král moc, jaká je jeho vláda a kam sahá. Pouze řekne, že přišel, aby vydal svědectví pravdě. I když je v tu chvíli z lidského pohledu bezmocný, jeho vláda je skutečně postavena na síle a moci pravdy. On nám totiž ukazuje pravdu o Bohu i o tom, co je v našem srdci. V něm je pravda ohledně veškeré existence a smyslu našeho života.

K tomu pak Ježíš dodává velmi důležitá slova: „Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Jak máme rozumět takové větě? Řekl bych, že je tím myšleno toužit po poznání pravdy a žít v pravdě. Jakmile upřímně toužíme po poznání a nalezení pravdy, je to nejlepší předpoklad k tomu, abychom mohli vnímat Ježíšův hlas. K takovému člověku si pak Bůh snadněji nachází cestu, protože v jeho nitru je dostatek otevřenosti a vstřícnosti.

Před časem jsem slyšel velmi zajímavé svědectví, které krásně potvrzuje tato Ježíšova slova. Byl jsem na setkání s členem mesiánsko židovského hnutí, Eyalem Friedmanem z Izraele. Tento muž vyrůstal v židovské ovšem prakticky nevěřící rodině. I když je s Izraelem tradičně spojováno židovské náboženství, mnoho židů rovněž jako řada křesťanů podlehlo světu, který se vzdaluje Bohu, a buď jsou zcela nevěřící, nebo mají k víře dost chladný vztah.

Když tedy Eyal vyrůstal, věděl o svých židovských kořenech jen docela málo. Byl prakticky nevěřící. Jenže ve svých 24 letech začal hledat intenzivně pravdu o smyslu svého života a říká, že díky tomu se den ze dne stal věřícím. Najednou věděl, že musí existovat Bůh, kterého chtěl poznat. Jenže nevěděl jak a kdo by mu v tom mohl pomoci.

Při svém hledání narazil na věřící křesťany, a ti mu pověděli o Ježíši, který je naším Spasitelem. Tito křesťané ho ale jako žida nechtěli přetahovat do své církve. Místo toho mu poradili, kde najde tzv. Mesiánské židy, kteří na rozdíl od ostatních souvěrců přijali víru v Krista. Eyal o takových židech do té doby vůbec neslyšel. Pak se dovídal, že na přelomu 60. a 70. let zejména v Izraeli, v Americe a pak v mnoha dalších zemích se mezi židy začalo objevovat stále více společenství těch, které spojila dohromady víra v Ježíše Krista.

Pozoruhodné je, že tyto židy nikdo neevangelizoval, nikdo je nepřesvědčoval o pravdivosti křesťanské víry. Oni sami nejrůznějším způsobem zažili osobní dotek té pravdy, kterou je sám Kristus. To je přivedlo k četbě Nového zákona a k tomu, že chtěli být pokřtění. Někteří si dokonce nejdřív mysleli, že jsou mezi všemi židy jediní, komu se něco takového přihodilo, než se setkali s dalšími židy s podobnou zkušeností. Tito židé ovšem nechtějí patřit mezi křesťany, kteří již nemají židovské kořeny. Proto se dál drží židovské tradice, jen s tím rozdílem, že při tom přijali Ježíšem ustanovený křest a učení Nového zákona.

Na tomto hnutí je krásně vidět, jak roste Ježíšovo Království. Není to výsledkem žádné moci, kterou by uplatňovaly například křesťanské země, jak to někdy v minulosti bývalo při šíření víry. Je to čistě síla pravdy provázená mocí Boží, která způsobila, že během 50 let se komunita židů, kteří uvěřili v Krista, rozrostla prakticky z nuly na půl milionu stoupenců.

Přitom něco podobného se poslední desetiletí děje také mezi muslimy a to i v oblastech, kde křesťané nesmí žádným způsobem svoji víru šířit. Jak víc bychom ještě chtěli mít potvrzenou skutečnost o růstu Ježíšova Království? Možná nás trápí, že v našem prostředí víra v Krista pořád víc upadá. Když ale vidíme, jak Boží moc dokáže působit, nemusíme podléhat pesimismu. Jasně se ukazuje, že Ježíšova vláda vůbec není omezena tím, kolik lidí se zrovna u nás k němu hlásí.

Díky tomu se můžeme ujišťovat, že stojí za to věrně se držet Krista jako toho, kdo vládne dějinám a chce vládnout i v našich srdcích. A v našem srdci bude moci vládnout vždy podle toho, jak také my sami toužíme poznávat a nacházet plnou pravdu, kterou lze najít jedině v Bohu skrze jeho Syna Ježíše Krista pod vedením Ducha svatého.

otec Josef