Promluva ze Slavnosti Nejsvětější Trojice

Jak rozvíjet vztah k Bohu ve třech osobách?

Dnešní svátek nám připomíná základ křesťanské víry, kterou vyznáváme pokaždé, když děláme znamení kříže ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Vyjadřujeme tím, že věříme v Boha jako svého Nebeského Otce, dále v Božího Syna Spasitele a nakonec v Ducha svatého jako našeho posvětitele.

Dokud si lidé nenajdou cestu k osobnímu vztahu k Bohu, tak pro jejich víru toto rozlišení nehraje velkou roli. Bůh je pro ně něco, co je přesahuje a neřeší, jestli je to otec nebo syn, natož aby do toho pletli ještě nějakého neuchopitelného ducha. Jenže jakmile se Bohu víc přibližujeme, může se stát, že se nám vztah k němu bude docela komplikovat, když v té Trojici Boží máme rozlišit různé osoby. Někdy jsou pak lidé třeba i v rozpacích, jestli se tedy mají modlit k Nebeskému Otci, nebo raději ke Spasiteli Ježíši. No a pak někomu začne vrtat hlavou, jestli něco vážného nezanedbal, když se dosud obracel k Ježíši nebo k Otci a na Ducha svatého zapomněl.

Na jednu stranu je dobré si říct, že Bůh nehodnotí, jestli naše modlitba bude teologicky dokonalá. Musíme pokorně uznat, že tajemství Boží existence nás nesmírně přesahuje. Jasně pochopit, co to znamená, že Bůh jeden a současně ve třech osobách, přesahuje naše možnosti chápání. Takže nejdůležitější je, jaký je náš úmysl, se kterým se k Bohu obracíme, a to, co a jak při tom formulujeme, to už on si nějak přebere. Hlavní je, co Bůh vidí při modlitbě v našem srdci a ne to, jak vhodně a správně oslovíme buď Otce nebo syna či Ducha svatého.

Ovšem při růstu našeho poznání Boha se pak také jasněji utváří i náš vztah jak k Bohu Otci, tak k jeho Synu Ježíši a nakonec i k Duchu svatému. A to se pak promítne i do toho, jak se ke komu v modlitbě obracíme. Řekl bych, že osobní modlitba se nejsnadněji utvoří ve vztahu k Pánu Ježíši. Vždyť on se právě proto stal jedním z nás, aby se nám stal důvěrně blízkým. Snížil se na naši lidskou úroveň a tím se může náš vztah k němu rozvíjet stejně jako k dobrému příteli a bratru.

On se ale snížil na naši úroveň proto, aby nás pozvedl ke svému Otci v nebi. Sám nás proto naučil oslovovat Boha slovy: Otče náš, jenž jsi na nebesích. Takže když se naše modlitba týká toho, co nám přináší Spasitel do světa, ve kterém žijeme, myslíme více na Ježíše. Jakmile se ale při modlitbě zaměříme na to, k čemu v životě směřujeme, naše pozornost se obrací spíš k Nebeskému Otci.

Mnozí věřící si s tím vystačí, protože vztah k Otci nebo k Synu si můžeme přirovnat k našim mezilidským vztahům. K čemu bychom ale přirovnali vztah k Duchu svatému? Tato Boží osoba je pro nás taková nejzáhadnější.

Jako příklad si představme, jak působí na dítě harmonická rodina, kde vládne vzájemná láska. To, co vychází ze vzájemné lásky rodičů a všech členů v rodině, to se velmi promítne do toho, jaký člověk z toho dítěte vyroste. Podobně Duch svatý vychází ze vzájemné lásky Otce a Syna a kdo se vystaví vlivu a moci této lásky, ten je proměňován k obrazu Božímu. To je působení Ducha svatého.

Modlit se k Duchu svatému tedy znamená, že na sebe svolávám působení a moc Boží lásky. Než pochopení tří osob jednoho Boha je pro nás mnohem důležitější, abychom uctívali Boha Otce jako Stvo­řitele, milovali Pána Ježíše, který nás vykoupil svým utrpením, a prosili Ducha Svatého o sílu a moudrost, abychom dokázali žít podle evangelia. Že při tom nebudeme umět vysvětlit, jak je to možné, že tyto tři osoby jsou jedním Bohem, to nás zase tolik trápit nemusí.

otec Josef