ZAMYŠLENÍ NA 10. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: BOJ SE ZLEM

Ďábel existuje. Jasně to vyplývá z dnešních čtení. Je to mocná bytost, nesmírně špatná. Ztělesněné zlo.

Ale skvělou zprávou pro nás je, že se jím nemusíme (a ani nemáme) zabývat. Bůh nám dal (už při stvoření) jiné úkoly. Přečti si je v závěru 1. kapitoly knihy Genesis. A také Ježíš nám zdůrazňuje, že důležité je plnit Boží vůli, ne zabývat se zlem. Dokonce nás od zla vzdaluje natolik, že nás přijímá za členy své rodiny: „Neboť kdo plní Boží vůli, je můj bratr i sestra, i matka“ (Mk 3,35).

Pokud se však díváš na situaci ve světě (v tom velkém, ale i v tom malém – tvém světě), určitě vidíš mnoho podob zla, mnohé jsou docela blízko. Jak se k němu stavíš? Myslím si, že je velmi důležité, aby tě každé skutečné zlo zlobilo. Zlo nepatří do Božího světa. Přišlo však „ze závisti ďábla“ (Mdr 2,24). Proto musíme každému zlu odporovat, hledat cesty, jak z něj vytěžit dobro.

Asi si řekneš to, co v této chvíli napadlo i mně: „Co už já mohu udělat s korupcí, přehmaty politiků, válkami…?“ Pokud zrovna nejsi poslanec či starosta, primátor, člen parlamentu nebo vlády, zřejmě nic. Kromě modlitby, půstu a pokání (což je nesmírně mnoho!) Ale můžeš udělat velmi mnoho v přemáhání zla ve svém malém světě. Například zdravím každého opilého chlapa – i zcela neznámého – a v srdci mu žehnám. „Neboť u Pána je milosrdenství a hojné vykoupení“ (Ž 130,7b). Věřím, že požehnáním lidem, kteří nějakým způsobem podléhají zlu, jim pomáhám (Boží mocí, ne svou) povstat k novému životu. Možná se tak stane až při jejich smrti, ale důležité je, že se tak stane. Neboť věřím, že Bůh chce spasit všechny lidi a nikoho neodepisuje: „Kristus Ježíš přišel na svět zachránit hříšníky“ (1Tim 1,15).

Uč se tedy vnímat zlo ve svém malém světě a nauč se na něj i správně reagovat. S hněvem, který tě povede ke konání dobra, kterým přemůžeš zlo: „Nedej se přemoci zlem, ale dobrem přemáhej zlo“ ​​(Řím 12,21). Pokud však v sobě hněv potlačíš (někteří tvrdí, že zlobit se je hřích, ale svatý Pavel jasně řekl: „Hněvejte se, ale nehřešte!“ [Ef 4,26]), pokud si na zlo kolem sebe přivykneš, staneš se lhostejným a jistým způsobem i účastným na zlu. A to není Boží cesta.

Křesťan nesmí při zlu mlčet. A pokud i mlčí ústy, nesmí mlčet skutky. Jako příklad uvedu úplnou drobnost, kterou jsem již zmiňoval v předešlých textech. Jdeš po ulici a vidíš, že někdo odhodil papír. Udělal zlo, neboť umenšil krásu Božího stvoření. Neboj se papír zvednout a podat tomu člověku s upozorněním, že mu něco vypadlo J. Pokud se to nedá říct, tak jen ten papír zvedni a dej do koše. A za provinilce se pomodli odprošujícího modlitbu, například: Pane, smiluj se! Umenšovat zlo, ober ďábla o jeho moc, přineseš požehnání sobě i svému okolí. Myslím si, že to stojí za tu námahu – ohnout záda a papírek zvednout. Je to drobnost, která mění svět. Ten tvůj, ale i celý velký svět.