ZAMYŠLENÍ NA 3. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: ZABULÓN A NEFTALÍ

„Nikdo nemůže říci: ‘Ježíš je Pán’, leč v Duchu Svatém“ (1 Kor 12, 3b).

Dvě věci bych chtěl z dnešních čtení vyzvednout. První je zájem o odstrčené, zanedbané, druhou je změna smýšlení.

Víš, kde jsou země Zabulón a Neftalí? Pro Židy to bylo okrajové území, pohraničí, kde žilo mnoho pohanů, možná více než Židů. Kdesi na konci světa. Proč o tom mluvím? Neboť tam šel Ježíš. Tam bylo například Kafarnaum. Nyní už jistě víš, kde jsou zmíněné země.

Proč tam však Ježíš šel, do takového zapadákova? Kvůli lidem. Tam někde žil jeho budoucí apoštol Petr. Tam byl setník, který jim postavil synagogu. Byli tam lidé, kteří potřebovali slyšet radostnou zvěst.

Dnes tě chci vyzvat, aby ses na takové místo přestěhoval. Ne, nemusíš se balit (jsem si jist, že ani Ježíš se nebalil, vždyť nic neměl). Chci, aby ses k lidem, kteří jsou daleko od Ježíše, přestěhoval svým srdcem. Možná jsou docela blízko, v domě, v němž bydlíš. Možná jsou to tví sousedé z jedné či druhé strany. Kolega v práci, spolužák ve škole. Hned teď si udělej seznam tří takových lidí. Máš ho? Tak se hned teď pomodli, aby k nim přišel Ježíš: „Milovaný Ježíši, toužím, aby tě tito tři lidé (řekni jejich jména) poznali, aby zakusili tvou lásku a přijali tě jako svého Pána a Spasitele. Děkuji, že máš o ně zájem. Prosím, splň tuto mou prosbu.“ A dej se k Ježíši k dispozici, protože možná se k těm lidem dostane jen tak, že jim ho ve svém srdci a svým slovem či jednáním přineseš ty.

A pak nech své srdce v těch končinách, u lidí, za které ses pomodlil a doufám, že ještě často pomodlíš. Kéž by jim zazářilo světlo!

A druhá věc je změna smýšlení. Ježíš k ní dnes vyzývá slovy: „Čiňte pokání!“ Nám se s touto výzvou často spojuje půst či zpověď, možná vážná tvář. Ale tato slova znamenají ve své podstatě něco jiného – změňte smýšlení! Je snadné se jednou za čas vyzpovídat. Jak často však lidé konstatují, že celý život se zpovídají ze stejných hříchů, ale pokusili se někdy změnit smýšlení? Tedy ne bojovat proti konkrétnímu hříchu, ale změnit svůj postoj vůči Bohu. Postavit Boha do centra svého smýšlení, nenechat ho někde na okraji (v zapadákově), kde Bůh mě jakože zajímá ráno a večer a v neděli a na velké svátky.

Buď si jistý, že když postavíš Boha do centra svého života, tvé hříchy, ze kterých ses zpovídal celé roky, se možná velmi rychle ztratí. A nahradí je nové, o kterých jsi předtím ani neslyšel. Uvedu příklad. „Nemodlil jsem se ráno a večer.“ Tento hřích zmizí. Místo něj se objeví: „Ráno jsem se vůbec neobrátil k Bohu a dal jsem mu najevo, že chci ten den prožít bez něj. Večer jsem s Bohem vůbec nemluvil, protože jsem si myslel, že jsem ten den prožil dobře vlastním úsilím. Na místo Boha jsem postavil sebe.“ Vnímáš ten rozdíl? První hovoří o porušení nějakého nepsaného pravidla, druhé o zanedbání lásky a pyšném spoléhání se na sebe… Když se budeš připravovat na nejbližší zpověď, zkus své hříchy vyjádřit vztahově a uvidíš, jak to tebou zatřese a změní tě.

Takže dvě věci – zájem o lidi, o jejich věčný život, a změna smýšlení. Neboj se, Bůh je mocný a uskuteční dobré dílo, které v tobě začal (viz Flp 1, 6).