ZAMYŠLENÍ NA 3. NEDĚLI VELIKONOČNÍ: POKÁNÍ

Mám pocit, jako by všichni tři hlavní protagonisté dnešních čtení odpověděli na otázku, kterou v žalmu vyslovují mnozí: „Kdo nám ukáže štěstí?“ (Ž 4,7).

Tento žalm v podstatě vyjadřuje touhu každého člověka, tedy i tvou – znát cestu k prosperitě, k dobru, k plnému životu. Ne k bohatství či úspěchu, neboť dobře víme, že ty nejsou zárukou krásného života.

Jak tedy na tuto otázku odpovídá Petr, který o Letnicích stojí před obrovským zástupem lidí? Vysvětluje, kdo byl Ježíš, co s ním udělali, že vstal z mrtvých. A ukazuje cestu: „Obraťte se tedy, obraťte se, aby vaše hříchy byly zahlazeny“ (Sk 3,19). Doufám, že jsi tak v postní době důsledně dělal a dnes sklízíš ovoce svého pokání.

Jan ve svém prvním listě naléhá, ​​abychom nehřešili. Ale zároveň říká, že selhání na této cestě neznamená konec nadějí. Představuje totiž zachránce – přímluvce Ježíše Krista, který je osvoboditelem z moci hříchu.

Ježíš v evangeliu přináší pokoj. A dodává, že v jeho jménu se všem národům bude „hlásat pokání na odpuštění hříchů“ (Lk 24,47).

Čili „kdo nám ukáže štěstí“? Zmrtvýchvstalý. A cestou k němu je pokání konané z lásky. Nezůstávej ve hříchu!!!

Možná si řekneš, že po postní době už máme i trochu nárok se uvolnit, trošku si žít po svém. Pokud si to myslíš, tak jsi nepochopil význam postního času. Těch 40 dní totiž slouží k prohloubení života s Ježíšem. A vzdát se toho, co jsem za 40 dní dosáhl, je nesmysl. To je totéž, jako kdybych v loterii vyhrál milion eur. Týden se z nich raduji, ale pak je za pár dní nesmyslně vyházím z okna. Rozumíš? Postním pokáním jsem v sobě obnovil dar věčného života, přátelství s Bohem. Týden jsem chodil na obřady, mše, přijímal Krista v Eucharistii, ale po Velikonocích jsem „vypnul“ a znovu mě ovládl hřích. Vše jsem vyhodil z okna. A ještě nadávám, jaký nepovedený život žiji. Přičemž je nepovedený jen a jen proto, že jsem milion vyhodil z okna…

Doufám, že to není tvůj případ. Že naopak prohloubíš svůj život s Ježíšem, že zachovávání jeho přikázání je pro tebe jasná cesta ke štěstí, dobru, prosperitě. Jistě, nejednou je to cesta náročná, nejednou na ní znovu a znovu konáme pokání, ale víme, že jdeme dál. A to je důvod, proč v nás velikonoční radost z Ježíšova vítězství může přetrvávat. Neboť jdeme s ním, s živým Pánem.

Ať tě tedy slovo pokání v této velikonoční době nezaskočí. Pokání je totiž stálou součástí života toho, kdo miluje Ježíše. Ne pokání ze strachu, ale pokání z lásky.