ZAMYŠLENÍ NA 5. NEDĚLI POSTNÍ: STÁLE NOVÉ

„Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých“ (1 Kor 15, 17ab. 20a).

Struktura dnešních čtení je velmi povzbuzující. V čtení z knihy proroka Izaiáše mluví Bůh o své moci dělat nové věci, takové, o jakých se lidem ani nesnilo. Evangelium o cizoložné ženě to potvrzuje na velmi konkrétním případě ze života. Ježíšovo řešení situace, která měla zdánlivě jen dvě možnosti, je geniální. Božské. Žalm jásá – neboť Bůh udělal něco nového, nečekaného se Židy v babylonském zajetí. Dokonce pohané při pohledu na jeho řešení žasli a uznávali: „Velké věci s nimi učinil Pán!“ (Ž 126, 2c). Bylo to tak očividné, že i oni byli přesvědčeni o zásahu Boha Izraele.

A co Pavel v Listu Filipanům? Také uznává velikost Božího jednání, ačkoli ne přímo. Ale když říká, že kvůli Kristu vše pokládá za odpadky (doslova výkaly), tak uznává, že Boží jednání a vztah s ním přesahují jakoukoli pozemskou hodnotu. Pavel však přidává jednu myšlenku, pro kterou bych v pomyslném pořadí dnešních čtení dal tento text jako poslední – říká, že ještě nedosáhl všeho, že ještě běží za vítěznou cenou Božího povolání. Tato myšlenka je částečně obsažena i ve zmíněném žalmu, kde sice vysvobození jásají, ale hned také volají: „Změň, Pane, naše zajetí…“ (v. 4a). Pavel i žalmista velmi dobře vystihují naši realitu – jsme zachráněni utrpením, smrtí a zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, kterého jsme křtem přijali za svého Pána a Spasitele, ale ještě je před námi kus nebezpečné cesty.

V souhrnu jsou tyto texty jedním velkým povzbuzením k odvaze a důvěře. K odvaze – protože jsme na dobré cestě, doprovázeni Pánem. K důvěře – neboť i v zdánlivě neřešitelných situacích můžeme očekávat, že Bůh zasáhne tak, jak to potřebuje pro svůj cíl: sjednotit vše v Kristu (viz Ef 1, 10).

Zároveň jsou také upozorněním, že tato dobrá cesta je neustále napadána zlým, že jsme pod ostrou palbou sil temnoty. Proto se nemůžeme ani na chvíli uspokojit a namlouvat si, že „už jsme za vodou“, jak si to zvykli říkat ti, co mají miliony. „Za vodou“ budeme ve chvíli smrti, pokud dosáhneme „vítěznou cenu Božího povolání v Kristu Ježíši“. To neznamená, že nám Pán nedopřává chvíle klidu a odpočinku v jeho náručí. Dopřává, což asi každý z nás zakouší. Zároveň však vždy máme být ve střehu, protože útoky na naši touhu po Bohu a na úsilí žít pro něj mohou přijít kdykoliv a nejednou z nečekané strany.

Dnes je jedinečný den v dějinách lidstva. Tento den totiž ještě nikdy nebyl a už nikdy nebude. Vnímáš tu novost, neopakovatelnost, Boží fantazii, s jakou tento den naplňuje? Tak mu důvěřuj, plesej a jásej, radostně tímto dnem kráčej, přičemž důvěřuj, že Pán tě provede i přes ty chvíle, které jsou pro tebe těžké, možná bezvýchodné. A víš co? Zítra bude zase jedinečný den v dějinách lidstva. Bez ohledu na to, zda Pán přijde nebo nepřijde.