ZAMYŠLENÍ NA 7. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: CESTA DOKONALOSTI

„Nikdo nemůže říci: ‘Ježíš je Pán’, leč v Duchu Svatém“ (1 Kor 12, 3b).

Při hledání nějakých informací na internetu na mě „vyskočila“ nabídka udělat si IQ test. Protože takové testy mám rád, tak jsem se nechal (velmi rychle a snadno) „přemluvit“ a za pár minut jsem byl na konci 30 otázek. Tam mě čekala nabídka vyhodnocení testu a zaslání certifikátu o IQ s tím, že musím někde poslat nějakou SMS. Tehdy jsem se zarazil. „Opravdu potřebuji takové potvrzení své »dokonalosti«?“ Po chvíli váhání a po spojení svých myšlenek s texty čtení dnešní neděle jsem z dané stránky odešel a začal jsem se hlouběji zamýšlet nad tím, jakou dokonalost potřebuji a hledám…

Celá dnešní bohoslužba slova je jakoby uzavřena dvěma závorkami. První je výrok z Knihy Leviticus: „Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý“ (19, 2). Druhou slova Pána Ježíše: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5, 48). Být svatý, být dokonalý jsou závorky. Odpověď na otázku: „Je to v lidské moci?“ je v textu mezi nimi.

Pokud si pod pojmem svatost či dokonalost představujeme to, že nikdy v ničem neuděláme chybu či neselžeme, tak určitě na to nemáme. Ale pokud vezmeme kontext, ve kterém jsou obě věty napsané či vyslovené, tak vidíme něco jiného. Bůh nás vybízí být lidskými (nenosit v srdci nenávist, neuchovávat hněv, nemstít se, milovat lidi, se kterými jsme). A on sám nám vychází vstříc, abychom to dokázali. Stačí se podívat v responsoriálním žalmu, jak přistupuje k našim selháním. Odpouští, léčí, vykupuje, je milostivý, milosrdný, shovívavý… Právem nás žalmista vybízí volat: „Dobrořeč, duše, moje, Pánu!“ Neboť Bůh dělá vše potřebné, abychom mohli jít po cestě dokonalosti. Možná z ní během dne stokrát sejdu, ale vím, že pokud se pokaždé obrátím k Bohu s lítostí nebo alespoň prosebným pohledem, tak Pán se smiluje a vzdálí ode mne mou nepravost.

V podstatě velmi snadné. Kdyby… Kdyby ne to, na co často zapomínáme. Zapomínáme se vracet k Bohu. „Počkám do zpovědi.“ „Vždyť to nebylo tak špatné.“ A leccos jiné si říkáme namísto toho, abychom hned utíkali k Otci a vrhli se mu do náručí s prosbou, aby nám uzdravil ránu, kterou jsme si svým hříchem způsobili.

Svatý Pavel nám to připomíná slovy: „Nevíte, že jste Boží chrám a že ve vás přebývá Boží Duch? …vy jste Kristovi…“ (1 Kor 3, 16. 23). To je definice naší dokonalosti. Připomíná nám, kdo jsme a co máme či nemáme dělat. Jsme Božím chrámem. Není třeba ho ničit, vystavovat riziku, že se rozpadne, a to děláme, pokud necháme v sobě působit hřích. Proto pryč s hříchem! A šup do Boží náruče! Vždyť jsme Kristovi!

Jsme na cestě dokonalosti. Každý den můžeš být dokonalý. Možná jen chvilkami, ale cvič se v tom. Snadněji se ti bude přecházet do věčnosti.

„Kdo zachovává Kristovo slovo, v tom je Boží láska opravdu dokonalá“ (1 Jan 2, 5).