ZAMYŠLENÍ NA 8. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: ODPOČINEK V BOŽÍM NÁRUČÍ

Z dnešních čtení mám pocit, jakoby nám Církev dala chvíli na odpočinek v Božím náručí, čas na spočinutí a radování se z toho,

že můžeme Bohu ve všem důvěřovat a zcela se na něj spolehnout. Dnes se nemusím za ničím honit, nic řešit, vyřizovat. Mám výsadu být jen tak s tím, „koho duše miluje“ (Pís 3, 1).

Dopřej si dnes takovou chvíli. Pokud máš možnost, stáhni se někde do samoty (ideálně před svatostánek v kostele) a vnímej, jak se Bůh o tebe stará. Ať jsou ti v tom pomůckou dnešní čtení z knihy proroka Izaiáše (49, 14-15) i z Matoušova evangelia (6, 24-34). Bůh se o tebe stará lépe než vlastní matka!

Je velmi užitečné strávit takto čas po předešlých nedělích, kdy nás Ježíšovo Kázání na hoře konfrontovalo s naším myšlením i jednáním, když odhalovalo naše slabosti a poukazovalo na ideál svatosti a dokonalosti. Možná jsme se cítili bezmocní a frustrovaní z vlastních selhání a nedostatků. Ale Bůh nám dnes jakoby ukazoval, že jsme na cestě, na kterou patří i pády i přehmaty, ale že nás nikdy nenechá samotné…

Proto zkus být dnes v Bohu jako dítě v matčině náručí. Představ si, jak se Bůh stará o vrabce a polní lilie, a uvěř, že mnohem více se stará o tebe. Jsi jeho milovaný či milovaná. (Potřebuješ důkaz? S velkou bolestí v srdci nechal zemřít svého Syna, abys ty mohl být vykoupen.)

Svět se před Postem vrhá do karnevalů a bujarých zábav. Rozumím tomu – vždyť pokud se postní doba vnímá jako čas omezování se či zříkání, protože tak je to zvykem, tak se ještě zabavme, protože příštích sedm týdnů bude chmurných, ponurých a smutných. Ale pokud postní dobu vnímáme jako přirozené pokračování pouti k dokonalosti, nepotřebujeme nějaké zvláštní zábavy – vždyť hříšník, který denně zažívá Boží odpuštění, má denně příležitost k radosti, neboť Bůh ho pozvedá z pádu. Může se každý den radovat jako ten, co získal bohatou kořist (Žl 119, 162b) – vždyť každý den je vysvobozen z otročení hříchu a přijímán za Boží dítě…

Jakou cestou půjdeš ty v této postní době? Budeš spočívat v Božím náručí, nesený jeho láskou, vyznávat své hříchy a s radostí i důvěrou přijímat jeho odpuštění? Nebo se budeš celou dobu úporně snažit o zachování nějakých předsevzetí, ale ke zpovědi půjdeš až na úplný závěr s pocitem, jak dobře jsi to zvládl? Nedej se zlákat na tuto cestu samospasení. Jdi ke zpovědi hned tento týden a každý den se snaž setrvávat v Bohu (i lítostí). A tak zažiješ, jak radostná může být postní doba, kterou svět nenávidí a pokládá za tmu.

K tomu jen jedno „pokud“. To všechno, co jsem napsal, platí za předpokladu, že na prvním místě v tvém životě je hledání Božího království. Pokud to tak není, tak to rychle změň podřízením svého života Ježíši – modlitbou, pokáním a pak jednáním.