ZAMYŠLENÍ NA SVÁTEK KŘTU PÁNĚ: SLUHA

Poslední den Vánoční doby je zároveň prvním dnem, první nedělí mezidobí.

Svátkem Pánova křtu jakoby se završovalo Ježíšovo dětství a dospívání a zároveň se začíná jeho veřejný život, který lze charakterizovat i tímto slovem: služba.

Velmi jasně to říká text z proroka Izaiáše (Iz 42, 1-4.6-7), který je z První písně o Pánově služebníku. Je pozoruhodné, že stejný text se čte v pondělí ve Svatém týdnu (další dny Svatého týdne se čtou ostatní ze čtyř Písní o Hospodinově služebníku). Jakoby se tím vytvářelo jakési pouto, které objímá, drží pohromadě celou dobu Ježíšova veřejného působení. Ježíš se zjevuje jako Sluha. Přichází „plnit Otcovu vůli“ (srov. Jan 4, 34).

Tolik teologie. Jak ji dostat do našeho praktického života? Možná začnu tím, o čem dnes mluví mnozí kněží v homiliích – křtem. Často slyšíme velmi důležitou pravdu, že křtem jsme se stali Božími dětmi, dostali jsme účast na božské přirozenosti. Ale zároveň jsme se stali součástí Kristova těla – součástí služebníka. I my sami jsme se křtem stali služebníky, povolanými „plnit Otcovu vůli“. Umím si toto povolání konkretizovat? Nebo je to jen nějaké vyjádření, které nemá praktický dopad na můj život?

Apoštol Petr v Skutcích apoštolů velmi srozumitelně vyjádřil, v čem spočívala Ježíšova služba: „…kudy procházel, prokazoval dobrodiní a uzdravoval všechny, které opanoval ďábel“ (10, 38). Ježíš to mohl dělat, neboť Bůh ho pomazal Duchem Svatým a mocí a byl s ním. Takže můžu dělat přesně to samé, co dělal Ježíš – neboť také jsem byl pomazán Duchem Svatým, naplněný mocí a Bůh je se mnou.

Dnes je velký den. Pokud uvěříš tomu, co říká Písmo o Ježíši, a uvěříš, že můžeš konat větší skutky než on (viz Jan 14, 12), změní se tvůj život i život tvého církevního společenství, možná hned, možná postupně. Změní se tím, že od nynějška už budeš vnímat svůj život jako službu, že se naučíš vnímat pokyny Ducha Svatého a budeš plnit Otcovu vůli.

Jistě, i dosud jsme ji plnili. Možná tak jaksi „obecně“ – máme určitý životní styl, nějaké hranice, které nepřekračujeme, zaběhlé obřady a vztahy… „Ale nějaké vnuknutí Ducha? Nechceš příliš?“

Ne, nechci příliš mnoho. Jen chci, abychom hořeli. I já potřebuji tuto změnu, i mně je dobře v mém pohodlí, bez kontaktu se světem, který je jiný, na první pohled špatný a nepřátelský. Ale přesně do takového světa přišel Ježíš a změnil ho. Přesně do takového světa staví i mě, vytrhává mě z mého pohodlí (od televizoru, od upovídaných posezení, od…………) a posílá k člověku, který Ježíše nemá rád. Znáš takového? Vstaň a jdi za ním. Projev mu lásku, projev o něj zájem. Může to být bývalý spolužák, kolegyně z práce, soused či sousedka … A Duch tě povede k dalším krokům. Možná to bude trvat roky, ale ten člověk se zamiluje do Krista. Za předpokladu, že nyní nezůstaneš sedět s výmluvou, že na to nemáš.

Staň se dnes skutečným sluhou…

Evangelium: Mt 3,13-17